Dar i prokletí

Dobře je schované, co dává se na odiv.
Do spárů chytne tě.
I měsíc neviděn na moře má svůj vliv
po celé planetě.
Jak prudký poryv i lehký vánek, s noblesou
drží i držitele.
Ze stromů, co ohýbá, ale mříže jsou
pak jako v cele
po tom, co krásné listoví jak masku setřesou.

I řeka hasí žízeň země vyprahlé,
svou vláhou ale topí.
I plamen je hřejivý, však vždycky bude zlé,
když se vlády chopí.
A vlhká hlína, co všechno zakryje jak stín,
má své prokletí a dar.
Ve hvězdách, souhvězdích je, zdali do pustin
přinese úrodu, či zmar,
neb ostrou má chuť střídání rozkoší a vin.