Venuše I.

Bezvadná kategorie to MIMO. Den za dnem si připadám tak nějak MIMO. Všechen můj život hozený na "papír" je MIMO.

Záříš jako Venuše vpaluješ se mi do duše kde nacházíš jen prázdnotu co nemá žádnou hodnotu když je sama o sobě jak zvadlá kytka na hrobě ani rohatý to nechce a žít prý lze tak lehce... Chycen v pasti sebou sám za zrcadlo nahlédám je-li někde jiný svět možná jeden možná pět co já vím a co ví jiní všichni stejní podivíni jenže jen já přiznávám že svůj život prohrávám... Svět se proto nezblázní zbývá odjet do "lázní" studená teplá do klece potom ležet na dece tiše slintat radostí až mír se v duši rozhostí tam kde svítíš stále dál jiné bych ani nečekal...

---