Ester

„Šestnáct šestnáct sedmnáct!“

„Cože?“ Další úkol pro mechanické myšlení. Zapojit logiku, vnímat jemňoučké až neexistující souvislosti, zaostřit optiku náhledu na svět, zkrátka z podvědomí vycucnout kus Dalího, aby pomohl pochopit tento nový pervazivní kousek.

„Šestnáct šestnáct sedmnáct!“ zopakovala Ester s nevyřčeným otazníkem na konci.

„A co to je?“ Je třeba se koncentrovat, neboť Ester nelze odbýt oblíbeným No vidíš to!, které je jindy přímo zázračnou formulí pro získání pár vteřin klidu.

„Teto Jitko Vítová, šestnáct šestnáct sedmnáct!“ hleděla Estera zcela vážně a čekala.

„Ale co to má bejt?“ Docházela jí trpělivost, jak se snažila přijít na význam vět. Přehrávala si v hlavě události dne od rána doposud, které by snad mohly obsah sdělení osvětlit.

„Šestnáct šestnáct sedmnáct!“

„Ester, já ale nevim, co chceš. Vůbec ti nerozumim!“

„Protože je to blábol…“ 

Ester spokojeně a s distingovanou grácií svých pevných a žensky tvarovaných devadesáti kilogramů odplula na toaletu, s dveřmi dokořán usedla na prkénko a začala trůnit. Zřejmě ladila vlny alfa, soudě dle jejího ustrnulého výrazu. Zavírání se na záchodě je konzumní přežitek, který si může všeprostupující Výlučnost  dovolit jednoduše ignorovat.

Zřejmě v souvislosti s činností na klozetě se Ester po návratu zeptala:

„Teto Jitko Vítová, zhubla jsem jedno kilo?“ Po záporné odpovědi slevila.

„Teto Jitko Vítová, když budu cvičit, zhubnu jedno deko?“ A tak šly udělat obvyklých deset dřepů. S pečlivou výslovností a vystrčenou špičkou jazyka Ester začala „jedna, dvě…“ a s jazykem na vestě „…tři…“, až s vítězným úsměvem a brýlemi posunutými k levé straně došla k číslu deset. Místo Esteřiny očekávané otázky, zda teď už zhubla jedno deko, se však bez varování dostavil jiný dotaz:

„Zhladklo to nebo to zhrublo?“ Se zkušeným a jednoznačným „Zhladklo!“ se nespokojila.

„Teto Jitko Vítová, když je to teplý, je to hladký a když je to studený, je to hrubý. Je to mráz, mínus deset stupňů celsia.“ Načež se spokojeně skryla do svého bezvýrazu, jedním pohybem prstu urovnala brýle na nose, uvelebila velkolepé pozadí na pohovku a otevřela obsáhlý katalog s francouzskou módou. Nadzvedla masité stehno, naklonila se stranou a hlasitě si po Mozartovsku ulevila. A dále s zájmem sledovala poslední trendy v odívání.

„Teto Jitko Vítová, to tě seru, viď?“

„ No Ester, co to řikáš?“ překvapeně vzhlédla.

„Nic! Želva, želva…“