.fragment 5.

19. 11.

Po půlnoci jsem se probral zimou. Muselo se ochladit nejméně o pět stupňů. Navlékl jsem na sebe ponožky, tepláky a košili. Přesto jsem se třásl dál. Navíc mě rozbolela hlava. Nejspíš z toho neustálého kňučení psů přímo pod okny.

Je pozdní odpoledne. Dnes jsem ještě nevyšel z pokoje. Ani se nepodíval z okna. Mám hlad. Budu muset vyjít po schodech na terasu balkonu a něco sníst.

Je jisté, že to, co se děje u řeky, má nějaký důvod. Po celé dopoledne tam podle zvuků nějaký muž provokoval psy. Křičel na ně - bylo to něco jako postupně zesilující kvílení. Psi štěkali, až se dostali do jakési agónie, ve které se pak do sebe pustili.

Pravá část hotelového balkonu ústí v malý hinduistický chrám. Pečuje o něj 22letý muž. Před dvěma dny jsem s ním hovořil poprvé. Byl velmi srdečný. Pracuje v hotelu jako jeden ze tří recepčních pět let. Z peněz, které vydělá, si hradí studium sanskritu, zbytek dává svým rodičům bydlícím na vesnici. Z pěti sourozenců mu dva zemřeli: bratr ve 25ti, sestra ve 13ti. Má v sobě něco podobného, jako Dipa. V jeho přítomnosti se cítím bezpečně.

Řekl mi, ať se jdu modlit ke Ganze. Že to pomáhá. Sednout si na jeden z ghátů a meditovat. Ukázal mi, jak se to dělá. V jedné chvíli otočil oči v sloup.

Je štíhlý, obléká se do košile a kalhot. Tvář má zarostlou asi dvoucentimetrovým černým vousem, vlasy na temeni hlavy má delší, smotané a sepnuté gumičkou. Když prochází kolem, někdy se zastaví a vykládáme si. Včera jsem se zeptal, jestli i sebevrah může být spálen a jeho popel vhozen do Gangy. Řekl, že ano, ale nejsem si jist, zda mi rozuměl.

Zvířata se uklidnila. Kromě ptáků neslyším žádné zvířecí zvuky. Přesto dnes raději zůstanu v hotelu.

Turisté se tu neubytují déle než na dvě tři noci. Pouze šedovlasý muž, o kterém si myslím, že je spisovatel, zde setrvává. Má stejný zápisník jako já. Většinou sedí, něco píše a přitom kouří dýmku. Ještě jsem neslyšel, že by promluvil.

Pozoruji obtloustlého recepčního - jako by zmagnetizoval můj zrak. Neviděl jsem tu tlustšího člověka. Je od pohledu požitkář. Má tlusté rty, které vypadají jako ústí nějaké gumové vysávací roury.

Včera večer ke mně přistoupil a zeptal se: "How are you?" Přitom bylo zcela zřejmé, že si chce vzít buráky, které ležely v sáčku přede mnou. Neostýchal se a sám se zeptal, jestli mi nějaké zbyly. Posunul jsem sáček k němu. Vsunul do něj tučnou ruku a vylovil jich jen několik. Schoval si je do kapsy a se zklamaným až téměř vyčítavým výrazem v obličeji popošel kousek dál k Francouzovi a položil mu stejnou otázku, s kterou přistoupil ke mně.

Neznám jméno toho mladíka z chrámu. K úplnému tvaru mu chybí  jméno.

Kde se ve mně bere ta náhlá potřeba lidské blízkosti? Před měsíci jsem se jí vzdal. A teď, když jsem sám, cizincem ve městě smrti, po ní toužím jak vyprahlé hrdlo po kapce vody.

Zanevřel jsem snad v touze po svobodě na člověka? Do nebe volající! Nikdy jsem přece neopustil sebe ?

Večer jsem se začetl do knihy Voice of Death. V úvodu Saraswati píše: Nesmrtelnosti lze dosáhnout jedině skrze smrt. Nikdo se nestane nesmrtelným, pokud má tělo. Smrt není zlo. Mentálně jsem na smrt připraven. Avšak úzkost z nebytí, která mě s ubývajícími dny přepadá, je tak.. Do kolika napočítám, až přijde ten den?

Umírající osoba je snesena z postele na podlahu, aby cesta duše do nového života byla bez překážek. Do úst umírajícího je dán list tulsi. Zjistit, co je to za rostlinu a opatřit ji!

Nejbližším příbuzným mužského pohlaví jako je otec, manžel, bratr nebo syn je obecně zakázáno holit se nebo stříhat nehty po dobu 11 dní, které následují po smrti. Dále je vyžadováno, aby si v den smrti oholili své hlavy. Přesvědčit bratra a otce, určit den smrti a spravit je o tom: je to nutné? Pochybuji, že přiměji otce, aby si oholil hlavu. Knír si také neoholil - o to jsem ho žádal několikrát.

Tělo je umístěno na hranici tak, že hlava směřuje na sever k Mount of Kailash v Himalájích.  Zjistit proč!

Ghee nebo pročištěné máslo je položeno na hranici, aby pomáhalo vzplanutí. Oheň je pak zapálen synem, bratrem, nebo synem bratra (v tomto pořadí důležitosti). Vše neproběhne, jak bych si přál.

Čtvrtého dne je popel sesbírán mužem, který oheň zapaloval a místo kremace je vyčištěno. Popel je pak rozprášen v řece, nejlépe v Ganze. Požádat toho milého recepčního. Jméno!

Mé tělo, na zemi, hlavou k hoře Kailash, na jazyku list tulsi. Ta představa mě uklidňuje.

Venku je ticho. Jen voda u břehu jemně naráží do trupů kotvících lodí.

---