TĚTIVA

Vojto, ja zas uznávam, aké nefér to často je,  poukazovať na známky nepôvodnosti, recyklovania, hoci nechceného,  náhodného (a  nezriedka i priživeného, domysleného kritikom) – nikto nemôže mať načítané všetko a ešte si to držať v hlave.  I taký skvelý a v rýmoch vynaliezavý básnik ako Bogdan Trojak vo vlastnej tvorbe trikrát použil rým noci – procit  ( a keďže o tom zrejme nevie, už mám nutkanie ho s tým trochu podpichnúť). Tvoja báseň mi prosto pripomenula inú s motívmi chladu, kladiva a sebadeštrukcie (hoci u Teba pasívnej a vlastne priamo nevyjadrenej) a v porovnaní s ňou sa mi zdá, že  ťahá za kratší koniec no. Inak tá báseň je z najnovšej Krchovského zbierky Dvojité dno.

Jinak s tim "přimáčk" jsem naprosto spokojenej, s tim nic dělat nebudu. Budoucí čas tam odmítám, je to stav již nastalý. Jinak děkuju za rozbor, že se tim takhle zabýváte je pro mě vlastně oceněním, že vám to za ta slova stojí. Dík.

Uznávám, že je to na pováženou se k takové věci přiznat, ale tu Krchovského báseň (ti s kladivem) jsem do dneška neznal.

Safián...

„Také (případná) závislost na Krchovském mi přijde druhotná. A i kdyby, narážky, citace a dokonce parafráze najdeme i u nejvybranějších autorů.“ 

S tým súhlasím, a po príklady netreba chodiť ďaleko. Hľa, hneď  ten Krchovský:

Rakvičku, věneček... Nakonec laskonku

A co ty, co si dáš, ty moje něho?

musíš jíst! Teď, když jsi... Teď, když jsme na sklonku

na sklonku prázdnin... A ostatně všeho

Istý zvrátený pôvab tých nevinných cukrárských deminutív v priliehavom kontexte si všimli už scénaristi Juraj Herz a Ladislav Fuks, keď ich vložili do úst najznámejšieho a najznamenitejšieho „spaľovača mŕtvol“ Rudolfa „Kopfrkingla“ Hrušinského: „Dáš si rakvičku nebo věneček?“ Ďalej si to nepamätám, neviem teda posúdiť, či Krchovský vedome narážal na film, podstatné je, že to nevysunul do pointy.

Takto –  nechcem vojta obviňovať z vykrádania a prehľadnej manipulácie, to naozaj nie, ale istý nepriaznivý dojem z podobnosti, akokoľvek nezámernej, náhodnej, vo mne zostal. 

Dajakbolovi: Brilantní rozbor. Ale, myslím si, mířící nad hlavu této hříčky. Její zdroj by musel prozradit autor, ale neřekl bych, že jejím základem bude asociace. Autor asi trochu spěchal, a tak ho nenapadlo, že místo apokopy může použít přítomný čas "Přimáčknu čelem ..." Také (případná) závislost na Krchovském mi přijde druhotná. A i kdyby, narážky, citace a dokonce parafráze najdeme i u nejvybranějších autorů.Mně se hlavně líbilo, že tu někdo připomněl, že poezie má  i jiná území, než tu bývají obvykle prezentována, a že to udělal docela slušně.

No neviem, tá asociačná nenáväznosť prvých dvoch veršov i vôbec sama ich záhadnosť akoby vyznela kamsi do prázdna, neuspokojivo.  Bizarná expozícia sa vybíja sama v sebe. Len na chvíľu tie verše zaujali nenápadnou zhodou děti – těti-, ktorá sa nemohla realizovať v rýme (tětiva – děti lva), lebo rým v pointe (hladí lva – kladiva) dostal, logicky, prednosť. To však pri prvom čítaní, po prvých dvoch veršoch,  ešte neviem a vidím za tým riešením (děti hladí lva) snahu ozvláštniť či len prosto nejako „zašpiniť“ bohatý rým (tětiva – děti lva), ktorý azda  autora iritoval ako okázalý, predvádzavý.

Apokopovaný tvar Přimáčk vyznieva trochu podozrivo: cítim za ním rytmickú motiváciu, keď Přimáčkl by celý verš posunulo do neželaného trocheja.

Zhoda hladí – chladív- – kladiv- by bola fajn, keby sa len do toho nepriplietol ten Krchovský s drzo príbuznými víziami:

Prohráb jsem ve sklepě krosničku s nářadím

ješte si v úplňku před spánkem zařádím

na dvorku pod schody ve vánku chladivém

hlavu si provětrám... Napadrť kladivem

Ostáva ešte možnosť, že báseň má nejaký hlbší význam, že som si čosi nedal do správnych (autorom zamýšľaných) súvislostí, v tom prípade sa ospravedlňujem.

*

Jo, tohle podle mě není špatné. Líbí se mi.

Pěkná hříčka. Fryntu na nebi a mne na zemi potěšila.