Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednoho dne
Autor
DT
'Když si vylezl na tenhle zkaženej svět, neukápla ti ani slza. Nebyl si jako většina. Ty ses na svět usmíval. Sestry v nemocnici se na tebe smály a ty si jim to oplácel. Já hnedka věděla, že patříš mezi ty šťastlivce. Těm, kterým stačí ke štěstí málo…’
To mi říkala jednou máma.
Sedím na lavičce. Přede mnou se míhá spousta lidí. Mladí, starší, staří. S cestovní taškou, se školní aktovkou na zádech, anebo prostě v triku a kraťasech, protože je zase květen a panují tropické vedra. Čtu si velkým písmem napsanou zastávku – Náchod. Hned vedle mě, na sousední lavičce, sedí skupinka cikánů. O něčem se baví a dva z nich si kopou do míče. Jo, tahle skupina to má dobře zařízený. Celý dny proseděj v tomhle parčíku a dostanou prachy. Chvilku si mě jeden nepřátelsky prohlíží. Asi tím pohledem naznačuje, abych vypadl. Nikam nejdu.
Všímám si neznámý brunety na vysokých podpatcích. Nese se na nich, jako nějaká dáma. Zelená halenka a krátká zelená sukně. Krásný nohy, prohodím v duchu. Kdoví, s kým se tahle kráska musela vyspat, aby se dostala tam, kam se dostala. Přemýšlím. Nejhorší na tom je ten fakt, že to prostě takhle chodí. Sex a prachy. Co je víc? Usměju se a jsem nasranej.
Míč od „sousedů“ se zakutálí ke mně. Nechávám ho tak. Je mi ukradený. Uslyším pískot. „Hej more,“ zakřičí jeden cikán. Potom zaluská prsty. Otočím se a vidím, jak se blíží jeden mladý cikánský kluk. Hubený s předkusem. Zastaví a dívá se na mě.
„Nahraj mu, ne?“ křičí někdo z té cikánské skupinky. Kluk s předkusem vyčkává, až mu nahraju. Jenomže já jsem dál nasranej a tahle situace tomu nasazuje korunu. „Seru,“ prohodím ke klukovi a dál mu nevěnuji pozornost. Proč bych se měl podřizovat někomu, kdo si jenom válí šunky a hovno dělá. Dopáleně sleduju mladý lidi. Taky jsem byl takhle mladej.
Po několika minutách se zvedám z lavičky a cikánskému ghettu, které se stačilo rozrůst o dalších šest členů, dávám sbohem. Potichu je posílám do prdele.
Odeberu se do blízké hospůdky. Vzpomínám, jak jsem zamlada sledoval pár ožralých trosek, vypotávajících se odtud. V duchu jsem se jim tenkrát smál. Teď tady sedím i já a chlastám na dluh.
„… můj syn má kousek od splnění svýho snu.“ Uslyším od vzdáleného stolu, kde sedí šedivý pán s velkými kulatými brýlemi. Před sebou má položené pivo a panáka rumu.
Odfouknu kouř z cigarety nad sebe. Nadechnu se kyslíku otrávenýho nikotinem místních kuřáků a usměju se. Taky jsem měl sen, řeknu si v duchu. Projíždět světem a poznávat ho. Jako táta, kterého jsem mimochodem nikdy osobně nepoznal. Máma mi o něm vždycky vyprávěla. Jezdil s kamionem. Pak se na to vykašlal a prostě rezignoval. Jenže já na kamion seru. Seru na tenhle systém. Uvnitř sebe se bouřím. Chci bejt volnej, ale nemůžu. Připadám si jako opice, která se má vystavovat návštěvníkům zoo. Připadám si jako papoušek v kleci.
Piju pivo. Kouř od cigaret se šíří místností a já vím, že tyhle hadry tím svinstvem budou smrdět.
„… je mi šestapadesát. Bába je určitě doma nervózní, kde jsem…“ Slyším to. Mně je třicet a nikoho nemám. Jsem bez práce. Vysedávám tady a přemýšlím o životě. Přemýšlím o tom, jaký by to bylo, s někým sdílet postel. Čistě z lásky. Pak se zase vrátím zpátky na zem. Vzpomenu si na dvě věci – sex a prachy. Tyhle dvě věci jdou společně v dnešní době pevně za ruku. Není člověk bez stínu; nejsou prachy bez sexu. Jak smutné, a přesto každodenní. Princip celého světa stojí na základech sexu a peněz.
Zhnuseně se zvedám a odcházím.
Čerstvý vzduch. Nadechnu se. Na každé jednotlivé zastávce někdo stojí. Odeberu se úzkou, temnou uličkou. Dneska si cestu k domu prodloužím.
Procházím podél kolejí. Z dálky slyším vlak. Zastavím se. Uvědomím si, že stačí jediný krok vedle a je konec. Seru na to. Sleduju pár pasažérů, jak na mě z vlaku zírají. Určitě si myslí, že jsem blázen. No jistě, kdo by se taky procházel pozdě večer kolem kolejí.
Přicházím k vlakové stanici.
Rozlévající se ticho naruší luskání prstů. To stejné, které jsem slyšel odpoledne v parčíku. Otočím se. Zamnou jde pět cikánů. Ti z toho parku.
Po pár dobře mířených úderech a kopech se válím na teplém betonu. Bolí mě u žeber, mám roztržený ret a obočí. Kapky krve se slévají a tvoří větší a větší kapku. Nakonec je z toho malá louže. Usměju se. Je mi to jedno. Nechám tu skupinku splynout s tmou a odcházím domů.
A pak, že ke štěstí stačí málo. Že, mami?!
Píši mámě textovou zprávu. 'Dneska přijdu domů později.'
Zasranej svět.
31 názorů
Slečna od vedle
24. 06. 2013Slečna bude mít najs dej, až se nebude muset obávat, že jednoho dne přijde Tvoje hlavní postava nebo její kámoš a všechny její úspěchy shrne onou větou.
Slečno - Nesmysl. Hlavní postavě by se líbilo, kdyby to právě o tom nebylo. :)
Have a nice day. :)
Slečna od vedle
24. 06. 2013"Kdoví, s kým se tahle kráska musela vyspat, aby se dostala tam, kam se dostala." Věty tohoto typu mě docela serou. Hlavní postavě by se asi líbilo, kdyby to bylo jen o "sexu a prachách", protože pak by měla čím omluvit svou neschopnost.
Nakoukla jsem do více Tvých textů... a nejsou špatné, jenom mi taky, jako Zdendovi, přijdou trochu "nedospělé". Čímž ale nemyslím dětské... spíš mi jde o to zaseknutí se v nějakém postoji, který má být možná "cool", ale je vlastně nešťastný, nevyrovnaný. Ale stylově se mi celkem líbí, když teda pominu nějaké chybky (na které stejně moc nemám oko). A jako vystihnutí takové povahy člověka, té prázdnoty, dobré... A jelikož to je kritika na Tvůj text a ne na Tebe, tak bych tady měla skončit :-) ...a tip Ti dám
Jasně, chápu. Ale já to napsal mluvou toho týpka, kterýmu je vše u zadku a na nějakej nadhled nebere ohled. Možná jo, ale to je vykresleno v těch jeho předsudcích.
Zlepsit by to slo treba tim, ze by se to pojalo mene rasisticky, vice s nadhledem. Predsudky jsou napriklad tohle: Celý dny proseděj v tomhle parčíku a dostanou prachy.
lentak: Díky za návštěvu. Ne není to o mně. :D
StvN: Moje vlastní rasistické předsudky? :D Nevím, v čem vidíš ty předsudky, romantiku. Jestli se ti text jeví přespříliš rasistický, pak opravdu nevím, v čem se zlepšit. JInak, ano - mám za potřebí napsat něco, v čem bude aspoň trocha reality.
Přeju oběma příjemný, leč zatažený a propršený den. :)
Vadi mi gramaticke chyby a to, ze ventilujes nejake svoje rasisticke predsudky. Mas to za potrebi?
Zatvrzelej proti ženám, proti celýmu světu, kterej je samozřejmě nespravedlivej a jen ty máš pravdu! (teda on) Povídka v dobrym slova smyslu civilní, vcelku zábavná. Načrtnutej charakter chlápků, kterých je plno, ale já zatím o žádným nečetla, takže OK. Jen doufám, že to není biografie, to by mi tě bylo líto ;)
Zdravím K3.
Děkuju za návštěvu. Ano, na povídku to je moc krátký. Taky to je v miniaturách.
JInak souhlasím, že by z toho šla udělat povídka. Uvažoval jsem nad tím. Momentálně mám něco rozdělaný, a tak se k tomuhle osamělýmu člověku vrátím později. :)
Tim začátkem myslím samozřejmě prolog.
Jinak by se celý tenhle popis dal použít j jako úvod k delší povídce.
Spíš než o povídku, jedná se o deprimující záznam části dne.
Mladý člověk bez práce odevzdaně sleduje okolí. Naprostá rezignace.
To je dost málo na povídku.
Začátek je krásný, za ten tip. Ale zasloužilo by si to nějaký záchytný bod a od něj rozvinout příběh...
brackenridge
05. 04. 2013pekne depresivni. TIP
Moje domněnky byly asi na špatném místě. (To s tím výběrem.) Neodradila si mě. Naopak. Aspoň vidím, kde jsem "slabej".
My máme v pravidlech, že cokoli čtenáři nominujou, to zařadíme do soutěže. Nevybíráme si. Záleží pak na čtenářích, komu dají body. No a můj komentář byl sice hlavně o chybách, ale doufám, že tě neodradil, jsou to prostě náměty, na čem by se dalo ještě zapracovat.
Zdravím redaktorku Janinku,
Většina vět je napsaná "nahodile", protože vypravěč je prostě takovej. (Tady to bere všechno povrchně, no - bohužel...) Je pravda, že jsem o hlavním hrdinovi neuvedl, proč je sám a z jakého důvodu nemá práci. (To mě docela štve, pravda.)
K těm zastávkách jsem bohužel neuvedl, že se jednalo i o autobusové. Na jedné straně autobusové nádraží s těmi jednotlivýmí zast. Na druhé straně železniční zastávka...
JInak jsem rád, že si "povídlu" do soutěže dala, i když si to mohla odmítnout, z výčtu takových chyb o.O.
Přeju pěknej zbytek slunečnýho dne.
Teď jsem si přečetla komentáře ostatních a zdá se, že avízo od Tangense jsem dostala kvůli nominaci do Povídky měsíce? No, když tedy autor souhlasí, zařazuji povídku do soutěže.
Obsahově je to dost tuctové. Jak píše Zdenda, takových týpků je všude plno, a neříkáš o nich nic nového. Možná by mohlo být zajímavé, kdybys „prozradil“ o hlavním hrdinovi něco bližšího, konkrétního - co má za problém, že je sám, proč nemá práci a podobně. Protože číst pořád dokola ty obecné kecy, jak ho všechno sere, a jak on taky na všechno sere, to čtenáře brzy omrzí.
Po jazykové stránce by bylo hodně co opravovat, nejen pravopisné chyby. Některé věty nebo výrazy působí, jako by byly použity nahodile, ber rozmyslu, bez souvislosti s okolním textem. Třeba tady: „...S cestovní taškou, se školní aktovkou na zádech, nebo prostě v triku a kraťasech...“ Takže lidi chodí s taškou, s aktovkou nebo v triku, tohle tvoje souvětí sděluje. Asi jako bys řekl, že kluci hrají hokej, fotbal, nebo mají modré oči.
Slovo „ghetto“ označuje území, ne skupinu lidí, takže nazvat pár cikánů hrajících si někde na zastávce „cikánským ghettem“ je významově mimo.
„Kdoví, s kým se takhle kráska musela vyspat, aby se dostala tam, kam se dostala.“A kam se jako dostala? Vždyť ji vypravěč nezná. Takovou větu by se hodilo použít, kdyby dotyčný mluvil o ženě, která je úspěšná, bohatá, slavná a podobně. O téhle ženě nevíme nic, snad jen to, že má zelené šaty a vysoké podpatky, což není nic zvláštního, a že jde pěšky, což velké hvězdy rozhodně nemívají ve zvyku...
„Čerstvý vzduch. Nadechnu se. Na každé jednotlivé zastávce někdo stojí.“ Tady opravdu nerozumím, proč ta věta o zastávkách. Co je to za informaci? K čemu je dobrá? Navíc pokud se mluví o železničních zastávkách (při procházce kolem kolejí by to bylo logické), tak ty bývají od sebe vzdálené několik kilometrů, takže jaksi těžko tušit, jestli někdo stojí byť i na té nejbližší... Prostě další věta postrádající v textu smysl. (Mimochodem, co je to „jednotlivá“ zastávka? Ony jsou nějaké jiné?)
„trosek, vypotávajících se odtud“ je asi překlep. Sloveso „vypotácet se“ se do takhle formulované věty moc nehodí, co třeba „potácejících se odtud“?
Ahoj Tangensi. Co si dělal v Náchodě? :D Snad ses neprocházel po "Kamenici" a nezapadnul do knihovny nebo knihkupectví :D :)
Jsem rád, že ses zastavil a dílko se ti líbí.
Něco málo jsem teda poupravil.
Se soutěží jsem úbec nepočítal, abych se přiznal. Jestliže to teda navrhuješ a bylo by to možný, pak bych souhlasil. :)
Jo, ta zastávka mě nakrkla. Ale byl jsem línej to změnit. S hlavní postavou se téměř ztotožňuji, protože co nevidět tak dopadnu.
Ještě si mi pořád neodpověděl, jestli jsou u vás cikáni. Jsou?
Nebaví číst? Tak od koho je kurva ten tip?!