Má milá

Má milá, rozmilá
srdce mi rozbila
na tisíc střepů

sjednotím řepu
válčící vojska
ji ne…, je svojská

už dává šanci
jinému kanci
a mně už nedá
poslední leda
ránu, co tečku
třísním jí vlečku
poslední výtka
za moje smítka
to bylo stále

jsem mrtev, ale
není to k pláči
úlevou skáči
že mám ji z krku

už žádné vrků
a žádné nytí
ať to zas chytí
jiného trubce
v tenatech sítí
s temnotou v kupce

už je to za mnou
ruce si zamnou
kdo po ní jeli
ať kynou z cely
já to mám v paži

co vlastně vzkáži
těm, co je čeká
odevzdat gáži
slzavá řeka

snad, zlomte vazy!
má ráda plazy
co smýčí denně
takové ženě
jsem svěřil život

takových výhod
má volné pole
říkám si: vole
bylo to nutné?

pak, jak když utne
ozve se ticho

někdejší psycho
mých jiter v kleci
už žádné kecy
a žádné řevy

srdcem i střevy
proudí mi světlo

jak se to četlo..?

netřeba hany
jen když mé rány
zhojila léta

poslední věta
než se sám dojmu

jen klidně koj mu
a jiné věci
v té tvojí kleci
bylo to děsné

želel jsem, dnes ne
dnes není kdysi

mládnou mi rysy
ty vadneš, lásko