Jak jsem uplatňovala demokracii

To nedávno byla taková ta volba prezidenta, jak to všude frčelo a já to moc nesledovala. Mě politika nezajímá, jsou to všechno xindlové, co nás okrádají. Celej stát de do prdele, takže ani k volbám nechodim a vůbec se o to nestarám, protože je mně z toho na blití. Jenže, s tou prezidentskou volbou se otravovalo úplně všude, kam se člověk podíval, na nově, na primě, na jedničce a dokonce když jsem zavadila náhodou o dvojku, tak tam na mě taky vystrkoval druhou bradu Zeman. Nakonec už jsem to nevydržela a řekla jsem si, že se do toho výjimečně zapojím. Ostatně, je to prezident, jde o osud naší země a to už je dost na to, aby mi to za to stálo.

Bylo to krátce po tom rozehřívacím kole, co odpadli ty nezajímavý a zbyl tam Zeman se Švarcenegrem, když mi můj franta povídá, tak mámo, koho půjdem volit. Chtěl se se mnou domluvit, aby sme každej nešli volit někoho jinýho, aby tak náš hlas nevyšel vniveč, tak mu povídám, že toho Zemana, protože se mi nelíbí, jak mi všichni vnucujou toho druhýho, s tím hrozným jménem. Já jsem totiž hrdá, mám vlastní hlavu a nenechám si někoho jen tak vnutit, zkrátka volím mozkem a ne něčím jiným. A Franta hned, ale Zeman, to je starej komunista, toho volit nemůžeme. Trautnberg, to je slušnej křesťan. My jsme věřící rodina víte? Tak povídám, tak je to jasný, budeme oba volit jeho, přece nejsme komunisti. A šlo se.

Večer jsme s napětím koukali, jak to sčítají a když už bylo jasný, že to vyhraje Zeman, byla jsem zklamaná. Smutně jsem praštila vší silou do stolu a umírněně povídám, tak to ne, přece to takhle nenecháme, my chtěli Švajneberga a oni nám tam dají nějakýho brambora s bradavicí, to si přece nenecháme líbit, tohle je demokratická země, pojď, jdeme protestovat proti volbám. A hned jsem začala vyrábět obrovskej plakát ZEMAN NENÍ MÝM PREZIDENTEM, zburcovala jsem znamý, co taky nebyly po právu spokojený, a šli jsme s tím mávat na náměstí.

Čekala jsem, kdy kdo příjde a bude nás odtamtud vyhánět, ale po dvou hodinách mrznutí jsme tam pořád stáli s plakátem nad hlavou a nikdo si nás nevšímal. To mě dožralo! Žijeme přeci ve svobodný zemi. Jak mám dát najevo svůj názor, když nikoho nezajímá. Lidi co okolo jen tak chodili bez zájmu drze porušovali moje občanský práva na svobodnej projev. Já se ale jen tak nevzdávám. Hned druhej den jsem totiž začala vyrábět takový přívěsky na klíče a samolepky na auto, a rozhodla se je prodávat. Byly na nich různý věci jako třeba „potracené děti by volily Švarneberga“ nebo „Zeman je ateista!“ a taky „Opoziční smlouva. Opoziční smlouva. OPOZIČNÍ SMLOUVA!!!!“ zkrátka věci co lidi přesvědčí. K mýmu překvapení to šlo rychle na dračku. Irena Holíků, moje kolegyně z práce, to dala na internet, kde si to mohli koupit lidi z celý republiky, takže jsem za chvíli měla vyprodáno a musela jsem přidělávat.

Tak mi řekněte, jak mohli zvolit Zemana, když ho tolik lidí nesnáší. Koupilo si to ode mě už aspoň dvě stě lidí. To že je tam pořád Zeman, je naprostá ignorace hlasu lidu. Aspoň že jsem si vydělala nějaký peníze, jinak bych tam musela jít sama, do tý Prahy a protestovat na Václaváku za záchranu demokracie.