Tichá píseň listí

Věnováno všem lidem kteří zemřeli moc brzy,moc časně na to aby to bylo spravedlivé...

Tmavé mraky zahalují slunce.

Světla nezbylo dost pro Tebe.

Na víčka ti sedá zlatý déšť.

Bílé vlasy jsou stříbrným peřím.

 

Dýcháš jako bys měla krk plný rzi.

Když vidím Tvé oči,už nedýchám.

Tolik živé a horoucí...snad plné slz.

Pro svět a pro krásu světa z ledu.

 

Slova,co změnila mi svět z tvých rtů.

Láska,co mne vychovala z tvého srdce.

Necháváš světlo za sebou.

Abys do jiného vstoupila...

 

Prstence světla ti rozhořely tělo.

Dlouhé prsty tmy tě sevřely.

Neslyšná síla ti pomohla opustit tělo.

Nevinná bezmoc se krčí uvnitř tebe.

 

Modročervená aura tvé mysli.

Naposledy se ozvalo tvé srdce.

Tvá duše se uvolňuje jako pták.

Tvé tělo ztracené kdesi na zemi.

 

Jsi tak krásná,smrt z Tebe nic neubrala.

Odcházíš cestou která ti byla dána.

Mlhavý tanec mezi stromy.

Jasná hvězda co se právě zrodila.

 

Cítím tě tu stále a pláču jako malej kluk.

Velký je člověk svými činy.

Bez Tebe bych to nevěděl.

S Tebou bylo všechno snem.

 

Fantazie bez konce jako pláč moře.

Tvé tak moc živé oči se mějí.

Vždycky tu bude tvá duše.

Stráž naší jedinečnosti...

 

 

---