Hledání ztraceného smradu

To se nám nedávno podělal kotel, plynovej, v koupelně a tekla nám jenom studená voda. Samozřejmě Franta místo toho, aby se zvedl a šel to opravit, tak čučí do novin a chlastá pivo. Tak mu povídám, Františku, ty budižkničemu, nic neděláš, jenom sedíš, já se tady dřu jako vůl, a ty vytřeš, jenom když ti to řeknu, vyžehlíš, jenom když ti to řeknu, nakoupíš taky, jenom když ti to řeknu. Copak ti to musím pořád všechno říkat ty lemple línej? Aspoň se zvedni a oprav ten kotel, jinak tu budeme mrznout, já zatím přitopím troubou. Zmuchlala jsem mu noviny, hodila mu je na hlavu a šla zavolat opraváře, protože kdyby se měl v kotli štelovat ten ňouma, jenom bysme vybuchli. Mám doma chlapa na hovno. Akorát se pořád sere, do čeho nemá. Jako třeba tudle když se sám od sebe začal montovat v rozbitým vysavači a museli jsme pak kupovat kvůli němu novej.

No, opravář přišel, udělal cik cak, zmáčkl nějaký tlačítko na kotli, že prej resetoval, tak hned říkám Frantovi, jakej je to blbec, že ho to taky mohlo napadnout, že to stačí resetovat. No, škoda mluvit. Opravář byl mladej, milej, tak jsem mu nabídla kafe a buchtu co jsme pekla, a on že nechce, zmetek, asi se mu to u nás eklovalo, ještě tak v koupelně jako nasál nosem. Tak se ho ptám co se děje a on že jenom jestli necítí plyn, ale že to se mu asi jenom zdálo. Pak jsem mu ještě několikrát poděkovala, protože po nás nechtěl peníze, za takovou prkotinu, i když musel vyjet v osm hodin večer a hned jak jsem ho vyprovodila, vynadala jsem Frantovi, že mu nedal aspoň peníze na benzín, takovýmu mladýmu ochotnýmu, ale stejně to byl nějakej neřád, protože jak ofrňoval nos, že prej asi cejtí plyn, jako by to u nás smrdělo. Tak jsem nasála a vážně tu něco smrdělo, ten nezdvořák měl pravdu, říkám Frantovi, něco tu smrdí, dělej, čuchej se mnou, musíme zjistit, odkud to jde.

Takovej zvláštní pach, bylo mi to divný, protože já pořád uklízím, vytírám, smejčím a nikde nenechám čmouhu nebo zrnko prachu, zkrátka dřu tu jako vůl, a nikdo mi nepoděkuje. A tak jsme teda s Frantou čichali, samozřejmě Franta je neschopnej, že prej nic necejtí, čichal úplně špatně. Mu říkám, to jsem si mohla myslet, ty ani čichat neumíš, ty kdybys mě neměl tak tu uhniješ ve špíně, protože ti nic nesmrdí. Já ale chytila stopu a šla jsem po ní jako ohař, od kouta ke koutu. To víte, my máme velkej byt, tam něco najít je umění, člověk to ani nestíhá celý uklidit, to bych se musel rozkrájet.

Začala jsem v tý koupelně, jako ten mlíčňák opravářskej a šla jsem s hubou skoro u země do kuchyně, kde jsem nasávala shnilou papriku v lednici, kterou jsem nestihla zdělat a Frantu samozřejmě nenapadne jí vyhodit, ale ta to nebyla, ta měla takovej kořeněnej pach, pak jsem došla do komory, čuchám k vysavači, tam bůhví jak dlouho neměněnej pytlík, plnej vysátýho sajrajtu. Hned jsem zprdla Frantu, on moc dobře ví, že je to plný, poněvadž je jedinej kdo tu luxuje, ale že by to vyměnil občas, to ne, to musím přijít já a říct mu to. Ale to je fuk, ten pytlík to taky nebyl, tak jsem šla dál, do obejváku, kde leželi Frantovo nevypraný ponožky. Panenko Maria na nebesích, jak je možný, že já mám takový prase doma, to nechápu, já nic jinýho nedělám, než že peru, protože koš na prádlo přetejká, už to ani není kam dávat a on mi tu nechává ještě ponožky v obejváku. To jsem na něj hulákala tak, že se i sousedi museli divit, co se u nás děje. Ponožky jsem přešla, protože jejich pach už znám, jsem na ně zvyklá, ty to bejt nemohly. Skončila jsem v ložnici, kde jsem nosem přejela kytky, oblečení, zkrátka všechno co by z nějakýho důvodu mohlo vydávat smrad, a došla jsem k překvapivýmu závěru. To co jsem celou dobu cejtila jsem musela bejt já, protože jak nám tekla jenom studená voda, tak já se nesprchovala asi dva dni. Jenže to je ze zdravotních důvodu, já studenou nemůžu na ty moje klouby a tak. Takže to bylo v pořádku, akorát jsem musela vynadat Frantovi, protože čekal tak dlouho, než zavolám opraváře. On je otužilec a studenou se sprchuje i když teče teplá, aby byl zdravej. Většího blba jsem neviděla, fakt že ne. Pane Bože za co?