Sklonil jsem hlavu zpět k počítači a přemýšlel nad souslovím ‚Nepoužitelný do praktického života‘. Napadlo mě jediné jméno. Kamil.

Kamil je mladý, úspěšný manažer v úspěšné zahraniční firmě. Nemohu sice fundovaně posuzovat jeho profesní kvality, nicméně pokud platí, že jen ti úspěšní stoupají vzhůru, pak Kamil tím úspěšným dozajista je. O to více pro mě bylo překvapením, když jsem se z různých zdrojů začal dozvídat, jak je na tom Kamil ve svém osobním životě. Nebyly to žádné drby o jeho vztazích, nebo nějaké pikantérie z intimního života. Byly to skutečné příběhy, které vyprávěl on sám.

Krátce poté, co si Kamil pořídil svůj první byt, usoudil, že jako správný muž, musí mít doma vrtačku. Konec konců, vždy se najde něco, co se musí někam pověsit, upevnit, prostě přivrtat. S vidinou dokonalé domácnosti, kde vrtačka bude mít své zasloužené místo a kde zavěšené, přišroubované a jinak připevněné předměty budou přitahovat zraky návštěvníků bytu, kteří budou obdivovat bravurně zvládnuté zpracování jejich uchycení, vydal se Kamil nakupovat.

Různých ‚Baumachů‘ a ‚Hornmaxů‘ je v českých luzích a hájích nespočetně, takže nebylo těžké si vybrat. Když Kamil vstupoval do haly obchodního centra, kde se nacházel jeden ze zmíněných obchodů, jeho přesvědčení o dokonalé domácnosti s vrtačkou bylo stoprocentní. Oči mu zářily, když procházel kolem regálů se šroubky a matičkami, vruty a závěsy, dokonce tvar jedné sprchové baterie mu připomněl jeho dávnou lásku ze školních let.

Nebylo snad vystaveného druhu zboží, který by pohledem nepohladil.  Snad jen zahradní benzínovou sekačku s obsahem čtvrt litru a sběračem trávy přeskočil, neboť jeho nový, panelákový byt nedával příliš prostoru k zahradničení. V této oblasti plánoval Kamil snad jen pár truhlíků s maceškami a tam, jak jistě uznáte, sekačku této velikosti příliš neužije.

Když Kamil minul regály se sprchovými kouty a zahnul kolem bidetů do uličky, kde se měla nacházet sekce s vrtačkami, úžasem málem omdlel.

Byl to pohled pro bohy. Na stěně, která zabírala prostor zhruba patnáct krát šest metrů, byly připevněny vrtačky snad všech velikostí a barev. Byly tam vrtačky velké až ohromné, střední i malé, ale i docela prťavé. Byly tam vrtačky modré, žluté, červené i zelené (těch bylo nejvíce).

Když se Kamil probral z první vlny euforie, jal se zkoumat nabízené produkty podrobněji. Zjistil, že některé z nabízených nástrojů mají přimontovánu jakousi nádobku, jiné ne. Jeho pozornosti neunikly ani ceny nabízeného zboží. Nebylo nijak těžké zmapovat cenovou osu portfolia, neboť nástroje byly seřazeny zleva doprava právě podle ceny, za kterou je lze pořídit.

Ne, že by si nemohl dovolit nakupovat v té nejvyšší hladině, ale Kamil je člověk skromný, který nepotřebuje dávat na obdiv výši svého konta a tak rozdělil celou plochu dvěma pomyslnými svislými čarami na třetiny a jal se podrobněji studovat plochu prostřední.

Chvíli si prohlížel vybranou sekci z povzdálí, aby zaměřil jeden z modelů, ke kterému pak přiskočil a s nosem ne dál než pět centimetrů od nástroje, zkoumal jeho kvalitu.

Když si takto prohlížel již třetí vrtačku v pořadí, všiml si jeho chování opodál stojící prodavač. Nesměle přistoupil ke Kamilovi, který právě nasával vůni plastů a oceli  jedné z potencionálních obětí a s rukama za zády, jak pan profesor co načapal studenta, jenž šmíruje klíčovou dírkou děvčata ve sprše, se naklonil ke Kamilovi a tiše zaburácel.

‚Mohu vám nějak pomoci?‘

Kamil odskočil od regálu s pohledem, který jasně naznačoval, že asistenci v podobě vousatého zálesáka si přál v tuto chvíli ze všeho nejméně. S lítostí se ještě jednou podíval na vrtačku, se kterou strávil posledních pět velmi intimních minut.

‚Ehm, ano, rád bych...‘ začal se Kamil pomalu vracet do reality ‚...rád bych si koupil nějakou vrtačku‘.

‚Aaaa, tak vrtačku!‘ odtušil zálesák.

‚Ano, vrtačku.‘ přitakal Kamil, který už se smířil s tím, že kouzlo okamžiku je to tam.

‚A jakápak by ta vrtačka měla být?‘ vyzvídal dotěrný vousáč.

Kamilovi se zdálo, že zahlédl v jeho očích lehký posměch, ale nepřikládal tomu většího významu.

‚Myslel jsem, že byste mi mohl poradit. Sám jsem si zatím vybíral mezi těmito‘ ukázal Kamil oběma rukama pomyslné svislice.

 ‚Hmmm‘ nasadil prodavač zamyšlený výraz číslo patnáct. Částečně pro podtržení své účasti a částečně pro zakrytí posměšného výrazu svých úst přitiskl vztyčený ukazovák na své rty.

‚A měla by to být vrtačka s příklepem, nebo bez příklepu?

Kamil se zapýřil způsobem, který naznačoval, že žádnou okleštěnou verzi nebere a sebevědomě zahlaholil:

‚Jistě že s příklepem!‘

Zálesák s těžko skrývaným pobavením pokračoval ve výslechu: ‚A pomalé otáčky budete chtít také?‘

Po té co se Kamil ohradil, že pomalé otáčky jsou pro děti a že on by byl rád, aby byla vrtačka výkonná, věděl prodavač velmi dobře, koho má před sebou. Nutno podotknout, že to tušil celou dobu, ale absolutní jistotu, která předčila jeho očekávání o stovky procent měl po té, co mu Kamil na otázku, zda by si přál vrtačku s vysavačem odpověděl, že vysavač má a že mu tedy stačí pouze vrtačka. Neopomenul dodat, že podobné akce typu ‚Kupte si a dostanete zadarmo‘ jsou dobrým marketingovým tahem.

Další průběh prodeje probíhal ve velmi přátelském duchu, kdy Kamil měl pocit, že se stává znalcem v oboru vrtacích zařízení a zálesák měl pocit, že takovouhle srandu snad ještě nezažil. A to i přes to,  že silvestrovské oslavy pořádal vždy ve velkém stylu.

Zanícená debata by asi pokračovala ještě dlouho, kdyby se prodavači nechtělo tak moc čůrat z toho, jak v sobě dusil záchvaty smíchu. Odhodlal se tedy k závěrečnému tahu na bránu.

‚Takže vrtačku byste chtěl?‘ s již neskrývaným pobavením pronesl svou poslední otázku prodavač, jakoby si celou dobu s Kamilem nepovídal o ničem jiném než o minimální době trvanlivosti krmení pro akvarijní rybičky a vrtačka jakoby přišla na přetřes jen tak mimochodem.

‚Jistě‘ řekl Kamil s lehce uraženým tónem v hlase.

Prodavač chytil Kamila za loket a lehce do něj zatlačil. Kamil se náhle cítil přímo ohrožen a svůj pocit by přirovnal k pocitům matky, kterou chtějí násilím odtrhnout od jejich dětí. Jediným trhnutím se uvolnil ze sevření zálesáka a vrhnul na něj pohled plný vzdoru, nenávisti  a zloby.

Zálesák dusící se smíchem se ale nevzdal, opět natáhl svou pracku velikosti střední pizzy směrem ke Kamilovi a s obrovským úsilím ze sebe vypravil větu, která Kamila srazila z piedestalu nadšení a radosti.

‚Jestli chcete vrtačku, pojďte prosím se mnou támhle vedle. Tohle, na co celou dobu koukáte, jsou totiž horkovzdušné opalovací pistole!!!

Poslední slova prodavače skoro zanikla v jeho vlastním hurónském smíchu. Kamil stál jako opařený, vědom si své chyby, na krátkou chvíli zaměstnán bilancováním své situace. Netrvalo ale dlouho a i jemu se na tváři objevil úsměv jak z hollywoodského filmu. Uvědomil si směšnost celé té situace a konečně pochopil chování nyní již sympatického Rumcajse, které se mu zdálo od začátku přinejmenším nepatřičné.

‚Nepoužitelný v praktickém životě.‘ ve slovníku hned vedle hesla ‚Kamil‘. Usmál jsem se nad svým myšlenkovým pochodem a byl jsem rád, že lidé jako Kamil existují. Člověk, který dokáže rozesmát, člověk který se dokáže zasmát sám sobě, je mi stokrát milejším člověkem, než ‚zamračený kakabus, kutil chytrolín ‘, co dokáže jednou rukou zatloukat hřebíky a druhou přitom natírat plaňkový plot.