Les

Život nabízí běžnému člověku mnoho krás,
srdce každého tvora bývá okouzleno půvabem.
Pro mne, stejně jako pro některé z vás,
krásu největší má žít život svůj spolu s lesem.

Les dostává nádech každičké barvy,
je jich až příliš mnoho na to, by zachytit je mohl malíř,
fotograf či kameraman se svými objektivy,
bezmoc zde pocítí i mocný básníř.
Atmosféra skutečného lesa nedá se přenést,
dýchá na nás v každém ročním období.
Ten, kdo pochopí, jak složité a zároveň prosté je kvést,
 kdo prožívá radost, když nový život se zrodí,
kdo pocítí sílu starých stromových velikánů,
kdo pozoruje opatrnou srnu se srnčetem k ránu,
kdo jednou procítí omamné lesa vábení,
ten podlehne navždy tomuto okouzlení,
v tom láska k lesu na celý život se probudí.

Je to naše největší bohatství a přesto tolik opomíjené,
dává nám vše, co potřebujeme ke spokojenosti.
Někdo rozumí mu, leč většina dnešních lidí ne -
proto pokusím se přiblížit vám vzniku lesa části.

Nastal čas hojnosti.
Čas, který zveme semenný rok.
Plodů všelikých nasbíráme plné hrsti,
Zvěř, ptáci, země, lidé,
všichni na bohatství toto mají nárok.

Je to doba, která dává vzniknout novému životu.
Semínka dřevin uchytí se v půdě
a čekají, až odejde sníh a země bude v rozkvětu.
Pak z hlíny klíček semenáčku drát se bude.
Toť pouhý začátek dlouhé cesty,
kterou projdeme spolu, až k dospělosti.

Náš semenáček čeká mnoho překážek,
které musí již v raném věku překonat.
Mrazy, nadbytek či nedostatek srážek,
s mnohými těžkostmi se musí vyrovnat.
Tak, aby z něj a jemu podobných jedinců
za pár vznikl pestrý vzor zelenavých koberců.

Kde přírodě nedaří se a s problémy se potýká,
tam vypomůže jí ruka moudrého lesníka.
Místa, která v mozaice zejí prázdnotou,
doplní vhodnou dřevinou výsadbou.

Nebezpečí stále poblíž číhá,
vždyť zvěře mlsné je všude dost,
proto lesník oplocenku stavět pospíchá,
aby ochránil vzniklý přírodní nárost.

Posuňme se zas o pár let vpřed,
kdy nastává potřeba vybrat nejlepší jedince,
kteří mohou les nastávající vytvářet,
stromky nezdravé a zakrnělé vyřežeme v prořezávce.
Další výchovný zásah se později podniká,
ten určí podobu porostu a zveme jej probírka.

Když stromy dosáhnou stáří a ztrácí růstovou kondici,
přichází čas, kdy uvolnit musí své místo mladým.
Proto přichází do lesa s mechanizací dřevorubci,
kteří uvolní prostor dalším generacím.
Zde příběh náš nekončí, leč začíná od znova,
Takto děje se přirozená obnova.

Příroda vytváří největší kouzla,
dnes jen málokdo z nás zamyslí se nad její mocí,
společnost naše je na prostředí, v němž žijeme navyklá,
a proto neuvědomuje si, jakou dá toto vše vytvořit práci.
Žijeme na výši, ve vyspělém moderním světě,
drancujíc přírodní bohatství a ničíce přírodní krásy.
Jak by se ale žilo na naší modré planetě,
kdyby zde nebyly zelené lesy?

Zde neplatí to, že kdo zasil, ten sklízel.
Výchova lesa je běh na dlouhou trať.
Zde vůbec nejde o to vydělat peněz pytel,
vždyť lesnická práce je dělána za pakatel.