Vzhůru na Babovřesky

Tuhle u nás byla moje dcera, i s dětma, ona má čtyři, tím teda nechci říct, že by to bylo něco špatnýho, děti jsou požehnání od Pána Boha, jsou tím jediným na světě, co stojí za námahu. Člověk jim musí obětovat celej život, i kdyby ho to mělo přivést na dno, aby oni jednou taky mohli mít děti, který přivedou na dno je. To je úžasnej Boží plán, ale to odbočuju. Tak teda, ona má čtyři, a někdy jsou ti smradi tak rozdivočelý, že se to prostě nedá snést, nedaj člověku chvíli klidu, takže jí přísným halsem matky povídám, drahoušku, podívej kolik už je hodin, to ten čas letí, když si užíváme tyhle krásný společný chvilky, viď, no co se ale dá dělat. A ona mi to jako odkývala a dál mi vykládala všechny ty věci, který mě samozřejmě jako vzornou matku zajímají, ale jinak jsou to úplný hovadiny, takže jsem znovu musela nadhodit to téma neodkladnosti denních povinností, aby už se konečně zvedli a šli domů. Já je vždycky ráda pohostím, to si nemyslete, ale někteří lidi zkrátka nevědí kdy skončit a u příbuzných je to obzvlášť nepříjemný, protože se cítíte provinile, když se je snažíte dostat z domu.

Ale Radka je chytrá po mně, takže jí to došlo a mezi dveřma když odcházela, tak mi povídá, prosímtě mami, já měla jít zejtra večer do kina s Jendou, ale nám přijedou známý, nechceš jít ty s tátou? Já tu mám lístky. A prej že na Babovřesky. Úplně ve mně při tom hrklo. Já takovej slušnej člověk, pobožnej, co neslušnýho slůvka z huby nevypustí, se budu koukat na takovou ohavnost. Na takový dno český filmografie. Co kdyby mě tam viděl někdo z mejch známejch? A to se docela dobře může stát, protože jich tam většina ten večer jde. No ale nakonec jsem to vzala, protože stál devadesát korun lístek a sto osmdesát korun přeci nemůžeme vyhodit jen tak z okna.

Druhej den jsem to zahlásila Frantovi, aby se slušně oblíkl, že jdeme do kina, a musela jsem čekat dobrejch dvacet minut, než nějaký dobrý oblečení vyhrabe a nasouká se do něj. Ale tohle mi dělá vždycky, jakmile mu řeknu, že někam jdeme, začne hledat vhodný oblečení. On si ho nemůže uklidit tak, aby ho hned našel, ne, on ho musí vždycky někde pohodit a já mu ho musím uklízet, aby se mu nezmuchlalo. Víte kolik mi dá práce ho pokaždý donutit, aby si ho vyžehlil. No, takže jak ho tam hledal, tak jsem se rozčílila, že takhle zdržuje a šla jsem se taky oblíkat. Za dvě hodiny jsme vyrazili, nebylo kam spěchat, času bylo dost, protože já si vždycky nechávám rezervu, nerada chodím pozdě a hlavně nerada spěchám s líčením, to se nesmí šidit, když jdete do společnosti.

Po cestě volám Jindře, kolegyni z práce, aby mi držela místo, abychom se měli kam posadit, až přijdeme, a ona že už to začíná, ať jí nevolám a že když mám lístek, že se nemusím bát. Husa hloupá, vůbec neví, jak to v kině chodí. Típla jsem jí to, povídám Františkovi, vidíš, to je kvůli tobě, táhneš se jako smrad z kalhot, tebe někam brát, to je o nervy. On má špatný koleno, kvůli zranění při fotbale, tak pajdá, musím ho vždycky bránit, když se mu někdo posmívá jak legračně chodí, z takových věcí se sranda nedělá. No, pak jsem chytla toho svého kripla za kabát a táhla jsem ho svižným poloběhem ke kinu. Měli jsme štěstí, film už sice běžel, ale dvě místa zůstaly volný, tak jsme si tam sedli.

To bylo něco, já vám byla v kině naposledy jako malá holka, proč taky někam chodit, když to všechno stejně dávají doma v televizi a zadarmo. Akorát lidi okrádají o peníze. Takový předražený lístky, povídám Jindře, na takovou blbost. Ona se na to zatvářila tak naštvaně, asi jí došlo, jak prohloupila, když si je koupila. Já to měla naštěstí od dcery zadarmo. No protrpěla jsem to dokonce. Franta se celej film smál, ostatní taky, tak jsem se taky smála, aby si o mě nemysleli že jsem nějakej morous, nebo že mám vkus. Nechtěla jsem vybočovat a druhej den jsem to celý vyprávěla v práci holkám, který na tom nebyli. Povídám jim, ten Troška, to je takovej blázen, co on nenatočí, to byste nevěřili a popsala jsem jim, co tam všechno bylo, to jsme se nasmáli. No jo Troška, on sice přijde do pekla za to, co točí a protože je na mužský, ale talent se mu musí nechat.