Život není med

                                                                                     Život není med

 

 

Niš, Srbsko, 1988

 

 

Tři kamarádi šachisti se procházeli po hlavní třídě. Jeden byl oblečený v drahém obleku. Druhý měl na sobě džiny a mikinu. Třetí byl v sešlých, sepraných džinách a mikině, která měla na sobě díry. Mlčky se procházeli, protože se znali už od dětsví a neměli si totiž už, co říct. Byl slunečný den, stovřený k tomu, aby se udělala rekapitulace. Jovan byl ve straně a vždy si dával pozor na to, co říká. Byl oblíbencem režimu, a tak si žil nad poměry. Miodrag byl obtloustý muž. Na svůj věk vypadal starší. Byl podsaditý, vraský mu hýzdily tvář a měl kruhy pod očima. Dragan si zachovával svojí neutralitu a snažil se dobře vycházet s oběma kamarády. „Soudruzi,“ řekl Jovan, „kam půjdem na pití?“ „Já nejdu nikam,“ odpověděl Miodrag dívajíc se do země. „Půjdu domu cvičit šachy.“ „A kam chceš jít?“ zeptal se Dragan. „Někam to roztočit a utratit peníze!“ odpověděl zvesela Jovan. Dragan měl plné zuby toho soudruhování, ale byla už taková doba, a tak to nechávál být. Jovan se snažil spolupracovat s režimem. Miodrag se utápěl v depresích, a byl rád, že vůbec přežívá. Všichni hráli šachy, a byli v nich dobří. Rozdíl byl v tom, že si Jovan dokázal vydělat hodně penez, Dragan se zařadil do střední třídy, a Miodrag jen přežíval. Jovan měl přátele na “vysokých“ postech. Nebyl to kovaný komunista, ale uvědomoval si, jaká je situace, a tak spolupracoval s režimem, jak se jen dalo. Měl zahraniční auto, pěkný dům a letní sídlo u Jadranu. Dragan žil ve statním býtě. Byl štastně ženatý, měl dvě děti a žil otcovským životem. Miodrag pořád žil u rodičů. Měl vrozený talent na šachy, ale protože trpěl depresema, tak často nechodil na turnaje, a vydělávál si málo peněz. Miodraga šikanovali rodiče. Do svých dvanácti let se počurával. Jovan i Dragan o tomto problému věděli, ale jenom Jovan si z Miodraga utahoval. Stejně tak oba věděli, že Miodraga od útlého detství šikanují rodiče. Dragan se Miodragovi snažil pomoc, zatímco Jovan si někdy z Miodraga utahoval.

 

 

Niš, Srbsko, 1998

 

 

Srbsko si prošlo několika letou válkou. Na začátku devadesátých let přišla změna režimu, a tudíž Srbsko přešlo k tržní ekonomice. Jovan hned postřehnul změnu, a tak si založil firmu Export-import corporation a začal dovážet levný textil z Číny. Dragan dál hrál šachy a v jeho životě nenastaly žádné výrazné změny. Miodrag byl ještě chudší než předtím a stěží si hraním šachů dokázal vydělat na základní potřeby. Miodrag byl pořád vyznamný srbský šachysta, který dokázal vyhrávat i v mezinárodních soutěžích. Tito tři kamarádi byli o destet let starší, ale jejich povahové rysy se moc nezměnili. Jovan začal chodit do drahých restaurací, které se začaly v druhé polovině devadesátých letech v Srbsku objevovat. Začal dovážet levný textil z Číny a znovu spolupracovat s nynějším prozápadním režimem. O život těchto tří významných šachistů se začala zajímat media. Jovan prásknul na Miodraga, že se pomočoval do svých dvanácti let, a tak Miodrag musel žít v obležení novinářů. „To byla pěkná sviňárna z tvé strany, Jovane!“ řekl Dragan Jovanovi. „Udělal si to pro peníze, viď?“ řekl Dragan vyčítavě Jovanovi. Ale Jovan to neudělal jenom pro peníze. Byl to hajzl od kosti a rád dělal špatné věci. Po této události Miodrag ještě víc přibral. Začal mít zdravotní komplikace. A ještě hůře vycházel se svými rodiči, kteří ho od mládí šikanovali.

 

 

Po nějaké době byl Jovan odsouzen za krácení daní. Ani jeho významní přátelé ho nedokázali uchránit od vězení. Dragan dál pokračoval v životě otce od rodiny. Jeho děti byly už dospělé a dokázaly se zařadit do srbské společnosti. Dragan byl rád, a mohl se těšit z toho, že něco dokázal. Miodrag ještě víc přibral. Seknul se šachma a začal žít z podpory.

 

 

 

 

 

 

 

 

---