Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUjet - co nejdřív!
Autor
HadrovaPanenka
Hanička se za barem na mě usmívá.
Co Davídek, hele? Je v té Praze nebo kde?
Beru do ruky mobil a píšu.
Sedíme v Pekle, dojdi na pivko.
Náš bývalý kolega z práce.
/ Zaučoval mě, zkoušel to na mě.
Já tenkrát s L. On měl taky vztah.
Ale tak jsem si vždycky říkala, že jeho bych brala.
Jen na jednu noc, jen to zkusit.
Vtipnej, charizmatickej, chytrej, přitažlivej. /
Do dvaceti minut tam sedíme společně.
Usmívá se, tak jak to umí.
Laškuje, tak jako vždycky.
Pak na rovinu láká do bytu.
A já kývám. A jdu.
( připadám si jako Samantha ze sexu ve městě.)
Lehne si na záda a kouká na mě, tak co?
Chvíli na něj koukám a pak tiše řeknu: Tak si mě vem.
A on to udělá …
Vracíme se ruku v ruce, zpět do hospody, dáme po sklence a doprovodí mě k taxíku.
Ráno mi příjde esemes – Dáme sex? A snad tisíce smajlíků.
Zůstane jen u zprávy.
O měsíc později vyrážím na dámskou jízdu.
Sedíme na baru, kamarádka se někde ztrácí.
A já mlsně koukám a rozhazuju úsměvy.
Někdo mi poklepe na rameno, on.
Rozbuší se mi srdce a scénář se opět opakuje.
Je mi hezky, říkám si třeba by to šlo …
Telefon mlčí, na fb nereaguje na zprávy.
Hážu svoje pocity za hlavu, jak to dokonale umím.
Všechno je fajn a veselý.
A já jsem ta usměvavá holka, co je pořád v pohodě.
Další párty, rozloučení s kamarádkou cestovatelkou.
Stejný bar, mraky vína, mraky vodky.
Usmívám se, kouřím jednu za druhou.
Procházím kolem baru a pak ho uvidím. I s ní.
Stojí tam spolu, ruce kolem pasu, ona se na mě usměje.
Jen gesto, který dělám taky. Úsměvem můžete pomoci, asi vypadám ztraceně.
Úsměv jí oplatím a jeho očím se vyhnu.
Ještě párkrát na ně narazím, ale jeho nepozdravím.
Dokonale hraju, že ho neznám a snažím se ignorovat knedlík v krku a sevřenej žaludek.
S úsměvem jdu na záchod.
Pohled do zrcadla mě utvrdí v tom, že jsem zase ta zlomená holka.
Mám chuť se nad sebou rozbrečet.
Nahodím nacvičený úsměv, jen oči mám plný zklamání, o kterým vím jen já.
A z baru prostě utíkám, sedám do prvního taxíku a chci od všeho ujet ...
9 názorů
HadrovaPanenka
13. 04. 2013Díky!
musím být za každou cenu jiný než ostatní
09. 04. 2013:-) cupr.
HadrovaPanenka
08. 04. 2013Díky písmáci!
chci_uverit
03. 04. 2013dobrej příběh..na to jak to bylo dlouhý..žádná nuda*
Evženie Brambůrková
02. 04. 2013Působivé popisy. Jako bych to prožívala*