Sugesce – rozuzlení

    
    
                                                                      SUGESCE – ROZUZLENÍ
    
    „Jen pojďte dál, doktore, copak vás přivádí tak naléhavého, že bez předchozího ohlášení, snad nic zlého?“
    „Také doufám, milosti, teprve uvidíme. Máte nějaké zprávy od své dcery, prosím?“
    „Stále to samé, má se dobře a tak. Ale to byste vy měl vědět líp! Stalo se něco?“
    „Těžko říct. Zprávy tedy nemáte. Včera odpoledne k nám přijel jakýsi mladý člověk, sebral milostivou paní hraběnku a odjel. I s ní, tedy.“
    „To snad ne, nějaký únos? Na to jste ale celkem klidný.“
    „Neřekl bych, že únos, paní hraběnka ho zřejmě dobře znala, že prý z dětství. Proto jsem hned ještě před polednem vyjel, abych vás informoval. Snad budete vědět, co to znamená.“
    „Ano, jistě. Děkuji. Tak, samozřejmě je mi jasné, odkud vítr fouká: jde zřejmě o syna našeho správce. Jiří se jmenuje, nadmíru bystrý hoch. Ale že by si troufl až takhle?“
    „Jiřík! Tak mu říkala, ano.“
    „To se mu nedalo nějak zabránit?“
    „Naopak! Jeho milost pan hrabě mu byl plně nápomocen. Sám vše organizoval, a s jakou vervou! Připomněl mi doby, kdy byl mladší; on to byl velice rázný člověk, řekl bych i bouřlivák. Vlastně se úplně usadil až s příchodem vaší dcery. Ještě teď, když se pro něco rozohní… Ale to sem nepatří.
    My ostatní jsme byli jako omámení. On hrabě asi taky, jinak by se přece jen trochu rozmýšlel. Ten mladík zřejmě ovládá nějakou sugesci, viděli jsme neskutečné věci.
    Ráno bral hrabě úplně klidně za hotovou věc, že je hraběnka pryč. Zmínil se, že mu nechala vysvětlující dopis, snad se všechno časem dozvíme. Myslíte tedy, že její milosti nic nehrozí?“
    „To by se musel ten chlapec hodně změnit. Opravdu měl nějakou vnitřní sílu. Jak vás ale poslouchám, zřejmě se někde velice zdokonalil. Víte, oni spolu vyrůstali. No, a když začal dospívat… Třeba by to nedělalo dobrotu, prostě jsme ho poslali pryč.“
    „Rozumím, a teď se vynořil kdoví odkud…“
    „Ale kdež, nešel do žádného vyhnanství! Poslali jsme ho na studie, do škol. Tak to bylo s jeho rodiči dávno sjednáno, i on s tím byl srozuměn. Ale jakmile jsme se zmínili, že by se už neměli stýkat, postavili to ti mladí jako snahu roztrhnout je od sebe. Bylo to od nás poněkud nešťastné, stejně by se skoro nesetkávali.
    Nechával jsem si o něm podávat reference, vynikající student. Až když ukončil školu, sešel mi trochu z očí; zprávy mám už jen od jeho rodičů, co jim napíše. Jen několikrát se tu ukázal. Hodně cestuje, a zdá se, že kdekoliv se nějakou dobu zdrží, tam se nějak prosadí. Jsou na něj právem hrdi. Ostatně musím je informovat. Jsou to vzácní lidé. Mají ještě dvě mladší dcery, slečinky, i ty jsou velmi nadané, hudebně a výtvarně. Také je chci podpořit, to víte, sám nemám, čím bych nějak vynikl, tak alespoň takhle prostřednictvím někoho, kdo může.
    Jistě se zdržíte přes noc, pozval bych správcovy k večeři a všechno nám podrobně vylíčíte. I oni by nám o Jiřím mohli říci něco bližšího.
    No, ať tak či tak, o pěkný skandálek máme postaráno, jsem zvědav, co tomu řekne moje žena. Nedivil bych se, kdyby ji ta zpráva potěšila, měla Jiřího moc ráda. Teď je na delší procházce s komornou, oběma jim to prospívá. Mně ovšem také, blahé dvě hodiny bez jejich štěbetání. Teď vás tedy svěřím komorníkovi a zajdu si za správcem; sejdeme se u večeře, jestli přijímáte mé pozvání.“
    
                                                                                             *  *  *
    
                            Drazí rodiče,
    
    jak jste již byli zpraveni, odešla jsem od svého muže. Přijel si pro mne Jiřík, má dávná dětská láska, nyní znovuobjevená a jediná. Vydali jsme se spolu na velikou cestu. Jenom jsme vyřídili několik věcí, hlavně ohledně mého dosavadního manželství.
    Mohu vás ujistit, že z toho nebude žádný skandál, Jiřík vše zařizuje tak, abychom z toho všichni vyšli se ctí.
    Nyní něco velmi důvěrného, intimního, ale co vám musím sdělit – stejně to nakonec vejde ve známost: Jiřík zjednal dvě porodní báby a obě nezávisle na sobě vydaly přísežná svědectví, že jako žena jsem dosud nedotčena, jak mě maminka přivedla na svět. Z vlastního rozhodnutí jsem se nechala prohlédnout i naším rodinným doktorem a ten dosvědčil totéž.
    On Jiřík pro doktora poslal s prosbou, aby zprostředkoval spojení mezi námi a mým mužem. Proto také vím, že vás doktor okamžitě informoval a jsem mu za to velmi vděčna.
    Hrabě sám také připravil prohlášení, že ve mně viděl spíš dceru, než ženu a podle toho se ke mně choval.
    Jsou tedy hotovy podklady k tomu, aby naše manželství mohlo být anulováno, protože nebylo naplněno před Bohem. Hrabě přislíbil, že vše vyřídí. Je to skvělý člověk a já ta léta strávená po jeho boku nepovažuji za ztracená.
    Jiřík mi chce ukázat, kde všude působil. Prý, abych věděla, koho si chci vzít. Ale to já přece dobře vím! Spíš se mi chce pochlubit, co kde dokázal a jak je všude dobře zapsán. Jak jsem vyrozuměla z jeho slov, zabýval se vzděláváním a podobnými věcmi. Vždycky někde něco zařídil, pak zase jinde, všechno pak objíždí a řeší problémy, které mezitím nastaly a nakonec učí zájemce ty problémy řešit. Jsem na to zvědava, ráda s ním ta místa objedu. Nakonec vše završíme svatbou.
    Doufám, že proti našemu sňatku nic nemáte, přestože jste se snažili nás odloučit. My se vezmeme přes jakékoliv překážky, ostatně nás jistě pochopíte. Sami jste se brali proti vůli rodičů. Vzájemně se nesnášeli a také s vámi měli jiné úmysly. Vždyť si pamatuji, že se u nás nikdy nesešli, i když už se smířili se situací a jedni i druzí nás navštěvovali. Nedivte se tedy, že vaše dcera jedná podobně.
    Vy jste měli výhodu, že jste byli ze stejné společenské vrstvy. My máme výhodu, že si naši rodiče jedni druhých váží a mají se rádi. Jistě je to mnohem cennější.
    Mí drazí, to je všechno, co jsem měla na srdci, doufám, že vám nepřidělávám zbytečné starosti a že se máte dobře.
    
                                                                                                                                  Vaše dcera Miriam
    
    
    
                            Milá maminko, milý tatínku,

jak už víte, dojel jsem si pro svoji Mirunku, k níž mě odjakživa poutá hluboký vztah. Nemusíte se bát, že se dopouštím něčeho špatného. Její manželství bude co nevidět zrušeno, stejně plnilo svoji funkci jen formálně, a já si ji pak vezmu za ženu.
    Nehrozí ani nějaké výtky pro nerovné manželství. Dosáhl jsem dostatečného společenského postavení, abych mohl něčemu takovému zabránit.
    Teď vyjíždíme na dlouhou cestu. Chci ji provést všemi místy, kde jsem nějak působil. Až se vrátíme, uspořádáme svatbu, ze které jistě budete mít radost. Usadím se tam, kde jsem doma. Splní se mi vše, po čem ještě toužím – budu žít s Miriam, vám nablízku.
    Vy se máte dobře, jak předpokládám, vycítil bych, kdyby tomu tak nebylo.
    Já teď mám hodně co zařizovat, dám vám vědět, než přijedeme.
    Pozdravujte mé sestřičky, už jsou to jistě velké holky, a vyřiďte jim, že se na ně těším, jakož i na vás.
    
                                                                                                                                  Váš oddaný syn Jiří
    
                                                                                             *  *  *
    
                            Drahá Miriam,
    
    Sděluji Vám, že naše manželství bylo úspěšně prohlášeno za neplatné. Odnikud proti tomu nevzešly žádné námitky, jen náš pan farář si neodpustil využít příležitosti a přišel mi promluvit do duše.  Pojedli jsme spolu a on mi při tom kázal o lehkovážném přístupu k svátosti manželské. Já jsem mu samozřejmě nic nevysvětloval, jen jsem kajícně pokyvoval hlavou a dával mu za pravdu. Pak jsem ho trochu přiopil a on se spokojeně nechal odvézt domů. Sám jsem ovšem měl také špičku, nemenší, než on.
    Počítám-li správně, budete právě asi tak v půli cesty. Předpokládám, že až se vrátíte, zajedete napřed sem k nám. Bylo by to symbolické a také je to při cestě k vám domů.
    Jenom, prosím, požádejte toho svého Jiřího, aby na nás už nepraktikoval žádné své sugestivní kousky. Získali jsme sice zajímavou zkušenost, ale jednou nám to stačilo. (V mém případě dvakrát, ale poprvé jsem se o tom nedozvěděl. Ostatně i Vy jste jistě byla pod jeho vlivem, jinak byste si mě nevzala.) Ovšem připravte ho na to, že z něj budu tahat rozumy. Nikdy dřív jsem se s něčím podobným nesetkal a tak mi bude muset ledacos vysvětlit.
    Já se pomalu chystám, že budu žít stejně, jako před sňatkem s Vámi. Chtěl bych se ještě podívat do míst, kde se mi líbilo, i tam, kde jsem ještě nebyl. Za těch našich pár společných let jsem se náležitě zotavil a nabral sil k dalšímu cestování.
    Další si dopovíme, až se setkáme osobně. Těším se na Vás i na Vašeho, teď už je možno říci, snoubence.
    
                                                                                                                                  Váš nyní už bývalý manžel
    
    
    
            Naše nejdražší Miriam,
    
    blíží se váš návrat domů a my vás bohužel musíme uvítat docela neblahými zprávami. V obci se zvedla vlna nesouhlasu se zrušením Tvého manželství. Nevíme, kdo to rozdmýchává, ale Tvůj bývalý manžel zřejmě má na světě nejen přátele. Není napadáno samo rozhodnutí, ale svědectví porodních bab i vašeho doktora. Báby jsou viněny, že se nechaly podplatit a doktor prý píská, jak mu vrchnost káže. Vy že jste odjeli, aby se to nedalo dokázat. Doktor si ovšem nemusí dělat starosti, má dostatečnou klientelu, ze které je dobře živ. Ty dvě nešťastné ženy jsou ale odkázány na okamžitý příjem, a teď, když jsou odmítány a nevydělají si, trpí nouzí. My jsme se jim pokusili trochu vypomoci, ale jen jsme přilili oleje do ohně.
    Dále je poukazováno na vaši cestu ve dvou jako na něco nemravného, protože nejste sezdáni; že jste odjeli před zrušením manželství, ba dokonce, že je Tvé manželství snad stále ještě platné! Nedovedeme si představit, jak bychom něco takového společensky ustáli.
    Jiříkovi rodiče jsou neuvěřitelně klidní, nepochybují, že Jiří si s tím snadno poradí. Kéž by měli pravdu!
    Až se zanedlouho setkáme, snad už budeme mít lepší zprávy.
    Vyřiď náš pozdrav Jiřímu, těšíme se na vás oba a na shledanou
    
                                                                                                                                  Tví milující rodiče
    
    
    
                            Drazí rodiče,
    
    jsme již u konce cesty. Za tři či čtyři dny přijedeme k mému bývalému muži, tam přespíme a den nato se objevíme doma. Proto posíláme tento dopis po poslovi, poštou by přišel těsně před naším příjezdem.
    K vašim obavám z našeho případného kompromitování: Jiřík s takovou nějakou možností počítal. Jeho rodiče jsou klidní zcela právem, vůbec se nemusíte znepokojovat. Těm porodním bábám bez obav pomáhejte i nadále, dostane se jim zadostiučinění i náhrady ušlé mzdy a odškodnění za příkoří. Doktor si samozřejmě poradí sám.
    Právě vzhledem k té předpokládané možnosti takových potíží se k sobě s Jiříkem chováme dosti zdrženlivě. Přes velikou lásku nedochází mezi námi k takovým milostným důvěrnostem, které by mohly narušit mé dosavadní panenství. Jiřík hodlá pozvat nějakého dostatečně věrohodného výše postaveného lékaře ze špitálu a právě tak postavenou řádovou sestru, které tam také působí. Já bych pak opět podstoupila tu poněkud potupnou prohlídku, a to v den svatby. Naše svatební noc bude tedy svatební nocí v tom nejvlastnějším smyslu slova.
    Prosím vás, nikomu se nezmiňujte, že ty pomluvy budou rázně vyvráceny. Jiřík má v úmyslu zjistit původce těch řečí a takhle je odhalí snáze. Měla jsem obavy, jestli se nechce nějak mstít, ale to se ho silně dotklo, málem se urazil. Tak prý se nesníží, aby se mstil – on že bude trestat. Nemyslím, že by v tom byl nějaký rozdíl, ale nechám to na něm.
    Další si povíme až osobně, nemohu se dočkat.
    
                                                                                                                                  Vaše Miriam
    
                                                                                             *  *  *
    
    Kočár zatočil do brány a vjel na nádvoří domu, kde jsem prožila několik let se svým manželem. Uvítací výbor se skládal ze stejných lidí, jako před časem rozlučkový: hrabě, doktor, komorník a několik sloužících. Jen nálada byla zcela jiná, po trochu rozpačitém shledání jsme se docela uvolněně rozpovídali. Pak jsme šli do svých pokojů, s tím, že za hodinu bude drobné pohoštění.
    Šlo spíš o pozdní oběd. Po něm si šli muži popovídat při džbánku vína a já jsem se vydala na prohlídku domu, tak důvěrně známého. Doprovázela mě mladičká služka; trochu jsem si ji pamatovala, nastupovala těsně před mým odjezdem.
    Projevila jsem nadšení nad tím, jak je postaráno o mé květiny, o které jsem tolik pečovala. Celá znachověla a řekla, že o ně z vlastního popudu dbá ona. Od hraběte že se jí dostalo upřímné pochvaly. Jak prý říkal, jeho ani komorníka by nenapadlo někoho tím pověřit, dokud by nebyli upozorněni, že květiny zmírají.
    Tak jsme se rozpovídaly, ona mimo jiné o svém chlapci, který i s jejím starším bratrem pracuje v nedalekém lese. Však také, když jsme se pak vydaly na procházku, nás nohy náhodou zanesly právě tam.
    Po návratu jsme zastihly skupinku nadšenců, rokujících s vyhrnutými rukávy nad roztahanými mapami a různými přístroji, které hrabě přivážel ze svých cest a jež měl uskladněny v jakési boční komoře. Zaníceně diskutovali a Jiřík mezi ně zapadl věru jako mezi dávné známé.
    Služtička se osmělila a zeptala se panstva na funkci jakési součásti jednoho toho přístroje. Bylo jí to vysvětleno a ona pak řekla, že některé z těch přístrojů jsou popsány v jedné z knížek, které občas oprašuje. Všichni byli překvapeni, kromě hraběte ovšem. Ten prohlásil, že o schopnostech té dívky ví a jeho knihovna je jí k dispozici. Později mu Jiřík řekl, že by se k ní mohl zachovat tak, jako se zachoval můj otec k Jiříkovi. Komorník byl pak velice hrdý, vybíral totiž služku z několika uchazeček a o téhle usoudil, že zdaleka předčí všechny ostatní.
    Tak uplynul zbytek dne a my se chystáme na zítřejší cestu domů. Těším se, těším.
    
                                                                                             *  *  *
    
    A je to tady. Kočár, vedený kočím, vyjel z brány a zamířil k našemu domovu. Jiřík vedle mne, podivný úsměv ve tváři, jako by něco chystal.
    „Pořád se jenom tak usmíváš, Jiříku, co máš za lubem? Znám tě přece, čertovina ti kouká z očí.“
    „Dobře, povím ti to. Jde o hraběte a jeho nezájem o ženy.“
    „Však jsi toho dokonale využil!“
    „Ano, ale jak jsem zjistil, jde o psychickou zábranu a já ji mohu odstranit. Dříve problémy neměl. Pak snad nějaká událost, on sám neví, pozvolna začal mít potíže. Mluvil jsem s ním dopoledne…“
    „A ty máš tu moc?“
    „Několikrát ho navštívím, tak obtížné to zas nebude. Jiná věc je, jak se projeví ta dlouhá nečinnost fyzicky, já mohu právě jen po té duševní stránce…“
    „Nedovedu si představit, jak se ten zdrženlivý člověk uchází o přízeň nějaké ženy.“
    „O to bych se nebál, nebyl vždycky takový. Ostatně mezi tvými příbuznými je nějaká čiperná vdovička, jak vím, která se určitě bude poohlížet po muži. Na naší svatbě se jistě setkají…“
    „Nemůžeš přece takhle manipulovat lidmi, Jiří. Opovaž se nějak jim ovlivňovat mysl!“
    „Ale to přece nemíním. Jenže znám lidi. Setkají se i bez mého přičinění a padnou si do oka, tím jsem si jist.“
    „Tetička Emi, moje oblíbená, jak dlouho jsem ji neviděla. Strýček byl o dost starší, ke konci nemocný.“
    „Emi?“
    „Pro mne, jinak Emílie. Říkala mi Miri, tak já jí Emi. Nějak jsi však zapomněl na starosti, které nás čekají.“
    „Nepříjemné, ale snadno řešitelné.“
    „Doufám, věřím ti to, už aby to bylo za námi, hlavně za mnou.“
    „I já na to čekám, dočkat se nemohu.“
    „Tak to ti věřím dvojnásob. Ale dočkáme se, uvidíš.“
   Tak nás kočár za příjemného hovoru unášel dál. K domovu blíž.
    
                                                                                             *  *  *
    
    Nebudu popisovat naše přijetí, jistě si to umí každý představit. Moji i Jiříkovi rodiče, jeho sestřičky, pár dávných kamarádů.
    A za branou skupinka lidí, pokřikujících nějaká hesla. Rozeznala jsem jen nějaké „hanba“ a „styďte se.“
    Jiřík se k nim klidně vydal. Pár jich odešlo, čtyři zůstali. Chvíli něco Jiříkovi říkali, rozhazovali rukama a on se pak vrátil.
    „Odříkávají, co mají naučeno. Dostali zaplaceno, tak se činí; ale už vím, kde se dozvím, to stačí. Nebudeme si kazit hezký den.“
    
                                                                                             *  *  *
    
                            Drahý hrabě,
    
    jsme již několik dní doma a já bych Vám ráda sdělila, co nového ohledně zrušení našeho manželství. Jiřík celkem lehce zjistil původce těch klevet. Jedním z nich byl jakýsi církevní činitel. Tomu šlo opravdu jen o to, že tak závažné kroky by měly mít důkladnější oporu, než byla ta naše. Jeho neskrývaného názoru bylo spíše zneužito v kampani, se kterou on sám neměl nic společného.
    Dva lidé tak jednali z nějaké zášti k Vám osobně, přesněji Vás bude informovat Jiřík. Prý Vás hodlá ještě před naší svatbou několikrát navštívit.
    Další tak chtěl znepříjemnit život mému otci. Kdysi mu někdo podvodně prodal nějaký náš pozemek. Když zjistil, že dal peníze, ale žádný pozemek nedostane, obrátila se jeho nelibost překvapivě proti nám, ne proti tomu podvodníkovi.
    Jiřík ty tři okamžitě přiměl k omluvám a k veškerým náhradám škod, o tom možná už něco víte od doktora. Ostatně je možné, že se omlouvali i Vám, to nevím. Museli zaplatit nejen odškodné těm porodním bábám, ale i nahradit vše, čím jim vypomohli mí rodiče. Otec to odmítal, ale Jiřík trval na svém s tím, že se peníze mohou věnovat na sirotky a vdovy.
    Když už bylo vše vyřízeno, začali se ti tři chovat dosti podivně: napřed se veřejně káli a teď zastavují kolemjdoucí a vykládají jim o sobě, že nejsou dobří lidé a slibují, že se polepší. Kde kdo se na jejich úkor dost baví. Samozřejmě je to Jiříkovo dílo, zlobila jsem se naň proto. On ale namítá, že jsou na tom pořád lépe, než kdyby je dal k soudu pro utrhání na cti. Trocha ostudy prý neuškodí, oni nám ji také připravovali a za dva dny prý to přejde.
    Tak na závěr už jen tolik, že se těším, až Vás uvidím na své svatbě. Počítejte s tím, ne abyste byl někde na cestách. Včas dostanete oficiální pozvání, datum svatby Vám bude sděleno s dostatečným předstihem.
    
                                                                                                Vaše bývalá manželka Miriam, stále Vám oddaná
    
                                                            *  *  *
    
    Hosté se sjíždějí a nevěsta Miriam má na starosti jejich uvítání i případné seznamování.
    „To je Jiří, tetičko – můj nastávající manžel.“
    „Ale vždyť já vím. Ukažte se, chlapče, pamatuji si vás jako takového lumpíka…“
    „A můj bývalý manžel.“
    „Ano! Tak vy jste nám ohlídal naši Miri.“
    „K službám, madam.“
    „Ale to zní jako nabídka hlídání na úvazek. A mně k službám? No… člověk nikdy neví, kdy se může hodit…“
    „Tetinko!“
    „Vždyť já vím, panno nevěstinko, raději si půjdu na chvíli popovídat jinam. Je tu tolik známých, které jsem celé věky neviděla! Poslyšte, milý hrabě, já na vás poznám, až se budete nudit. Vnutím se vám a budete mi dělat společnost. Tak zatím!“ Odkvačila a zanechala naši skupinku úsměvům.
    „Tak to byla tetička Emi, mí milí muži. Jistě vás nepřekvapuje, jak moc ji mám ráda, od dětství. Ale teď se budete muset vzdálit i vy, budu se chystat do svatebního.“

    Svatba plynula, jak byla připravena. Během příjemného veselí se hrabě nijak nenudil, přesto si náhle uvědomil, že dělá společnost té podivuhodné dámě, tetičce Emi. Nenápadně se mu vnutila, jak slíbila, a hrabě před ní nijak neutíkal. Ba, jak si později Miriam všimla, Jiřík je odhadl docela přesně. Očividně si velmi rozuměli. Když se druhý den hosté rozjížděli, domlouvali se ti dva na vzájemných návštěvách a společných výletech.
    
                                                                                             *  *  *
    
                            Milý hrabě,
    
    je to už dosti dlouho, kdy jsme se viděli naposled. Ráda bych se k Vám i se svým mužem podívala, dokud mohu cestovat. S radostí Vám totiž mohu sdělit, že se ve mně ozval nový život a budou mě tedy čekat povinnosti mateřské.
    Sdělte mi prosím, kdy u Vás bude i moje drahá tetinka. Jak vím, dlouhodobě se navštěvujete a já bych si takhle odbyla dvě návštěvy naráz.
Pozdravujte ji a promiňte mi, že píši tak krátce, ale vše si povíme osobně, jak doufám, co nejdřív.
    
                                                                                                                               Vaše Miriam
    
    
                            Zlatíčko Miri,
    
    náš milý hrabě mi dal přečíst Tvůj dopis a na můj nátlak mě pověřil, abych Ti odpověděla Jeho jménem. Přijedete-li kdykoliv během dvou následujících týdnů, zastihnete mě tu. Až pak se začneme chystat někam do světa. Ještě nevím kam, dosud jsme se o to nepohádali.
    Oba Ti moc blahopřejeme k požehnanému stavu. Zase uvidím někoho mrňavého! Ti mí habáni už dávno nejsou žádné děti.
    Také píšu jen krátce a nechám to na osobním setkání.
    Vyřiď pozdrav Jiřímu a rodičům Tvým i jeho.
    
                                                                                                                                  Tvá teta Emílie
    
                                                                                             *  *  *
    
    Dohodnutá návštěva probíhala, jak se dalo očekávat. Po obědě se čtyřčlenná společnost vydala na klidnou procházku parkem a záhy se rozdělila na pány a dámy.
    
    „Poslyš, Miri,“ spustila teta Emílie, když se spolu oddělily od mužů, „já se tě musím na něco zeptat.“
    „A proč tak vážně?“
    „Vážné to není, ale mě to vážně zajímá. Takhle: Byli jste manželé, to se hrabě o nic důvěrného nepokoušel? Přece jenom, právo muže… A ženy také. Je mi to divné.“
    „Opravdu jsem mu zřejmě byla spíš dcerou. Je to tak důležité?“
    „Ani ne.  Já jen – že si to zřejmě vynahrazuje. Měrou vrchovatou! Všimla sis, jak jenom kvetu?“
    „Teti!“
    „No co. Ty také celá záříš. Raději pojď za nimi, ještě bych se rozpovídala. A už si odpočineme, musíš se šetřit.“
    
    
    Když se od nich oddělily ženy, šli muži nějakou dobu mlčky vedle sebe.
    „Poslyšte, Jiří,“ spustil hrabě po chvíli, „musím vám něco sdělit.“
    „A to konkrétně co, prosím?“
    „Týká se to té naší terapie. Prostě byla dokonalá.“
    „Ano. Všiml jsem si, jak se na vás paní Emílie dívá.“
    „Takže vám s konečnou platností děkuji. Jste dokonalý psycholog. Ale musíme změnit téma, dámy se zase hodlají přidružit.“
    
                                                                                             *  *  *
    
    Odpolední posezení při čaji. Naše skupinka sedí v tichosti a klidu, jen teta Emílie přejíždí zrakem z jednoho na druhého a očividně se baví.
    „Co je na nás tak zábavného, teti?“ ozvala se Miriam, které neušel tetin vnitřní smích. „Podívejte se na ni, celá se klepe, jak se směje!“
    „Chceš vědět co? Tak já ti to povím: Jiří je tu se svou ženou, jejím bývalým mužem a jeho budoucí ženou. Ty jsi tady se svým nynějším mužem, se svým bývalým mužem a jeho budoucí ženou. Hrabě je tu se svojí budoucí ženou, se svojí bývalou ženou a jejím nynějším mužem. A já jsem tady se svým budoucím mužem, jeho bývalou ženou a jejím nynějším mužem. Není to půvabné?“