Děvky mají špatný charakter a končí hrozně

                                                                 Děvky mají špatný charakter a končí hrozně

„A to je tvůj nový tatínek,“ řekla rozverně Slavica svému synovi. „Můj nový tatínek?“ zeptal se, dívajíc se do země, desetiletý Dragan. „Jo!“ řekl alkoholem napáchlý, obtloustlý padesátník. „Já jsem teď tvůj nový fotr! Ha, ha, ha,“ zasmál se slavičin kumčaft. „Tak bež do pokoje, a nech mě pracovat!“ řekla Slavica malému Draganovi. Dragan, se slzami v očích, odešel do pokoje. Nebylo to porvé, co si Slavica vodila své „nápadníky“ domů. Dragan zažíval hotové peklo, když musel poslouchat ze svého pokoje vzdechy, které přicházeli z obyváků. Byl už dost dospělý, aby chápal, co se děje.

„Ty máš syna?“ zeptal se nevřečícně dvacetiletý Dejan. „Mám toho spratka!“ řekla drsně Slavica. „Pořád se mi plete pod nohama,“ pokračovala vztekle. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Dejan Dragana soucitně. „Dragan,“ odpověděl nesměle Dragan. Cítíl, že tento zákazník je trochu jiný, než předešlí zákazníci. „Musí to být pro tebe hrozně deprimující,“ pověděl Dejan chápavě Draganovi. Dragan neodpověděl. Věděl, co bude následovat. Matka ho zase pošle do pokoje. A on zase bude muset poslouchat ty vzdechy. Ale rozhovor tentokrát ubýhal jiným směrem. „To přece nejde,“ řekl Dejan rozpačitě. „Takhle před dítětem! Vždyť bude mít trauma,“ řekl nervozně Dejan. Slavica objala Dejana, dala mu pusu a řekla: „Pojď na to, mladíku! Roztrhni mě vejpul.“ „A ty Dragane, padej do svého pokoje, do prdele!!“ zařvala Slavica na malého Dragánka. „To přece nejde! Takhle před dítětem!“ zařval Dejan na Slavicu a odstrčil jí. „Co je s tebou sakra?“ zeptala se Slavica Dejana, „Seš snad teplej?“ „Do tohohle já nejdu!“ rozlobil se Dejan. „To je úchylný!“ Dejan ještě jednou strčil do Slavice, a pak rozlobeně a rychle odešel z bytu.

To je hrozný, pomyslel si Dejan. Jak se ta čubka ke svému synovi chová. V Bělehradě právě sněžilo, ale Dejan ten sních ve vzteku nevnímal. Šel rozlobeně a pořád se mu před očima přemítaly scény z toho bytu. Pojď na to. Bež do pokoje, ty spratku. Všechny ty věty se mu pořád honily hlavou a on je nemohl vypudit z hlavy. Jak se takhle matka může chovat ke svému dítěty? Co je to za zkurvenou děvku, do prdele? Tyto a podobné věty mu probíhaly hlavou, jako vlaky přejíždějící po kolejích. Rozhodl se, že to takhle nenechá.

„Tak ty ses nám vrátil,“ řekla rozverně Slavica. „Jo,“ odpověděl suše Dejan a vstoupil do bytu. Dostal se dobyváku, kde byl taky kuchyňský kout. Na dřezu ležel nůž. Dejan si ho okamžitě všimnul. Byl to osud, kterýho nasměroval, aby se tam povídal. „Dragan už spí?“ zeptal se Dejan Slavice klidně. „Jo, šel už spát,“ odpověděla Slavica se svůdným usměvem a ladně se přibližovala k Dejanovi. Dejan udělal několik rázných kroků a přiblížil se k lince. Nůž byl na dosah ruky. Myšlenky se mu honiliy hlavu. Má vzít ten nůž a podřezat hrdlo ty děvce? Mohl by se taky s ní vyspat a dát jí 10 000 dinárů. Ale on už na sex neměl chuť. „Co je s tebou Dejane?“ zeptala se ho Slavice a něžně položila ruku na jeho rameno. V tu chvíli se to stalo. Blesk z čistého nebe. Dragan sebral nůž z linky a bodnul Slavicu do břicha. Slavica se předklonila a zdálo se, že spadne na Dejana. Dejan jí jednou rukou přidržel a vytáhnul nůž z jejího těla. Slavica zasupěla. Dragan jí bodnul znova. A znova. A znova. A znova. Celkem něco přes třicet ran. A takto skončila tato děvka.