Vojna neni kojna

No jo, vojna není kojná. Se říkalo. Jak tedˇ nevím, a ani mě to moc nezajímá. Jen ta fotka aspirantů, čekatelů na hrdou šarži důstojnika v záloze..Ježíš, kdy že to byla ta kubánská krise.? To tenkrát málem ani v té záloze, to nemuselo vyjít.. Ale pro nás těch šest měsíců, ještě před tou krisi to snad bylo, joo určitě, tu kojnou zastupovala pivní pípa v místní hospodě, kam jsme se mohli uchylovat po těch švejkovinách s protitakovými kanonky..

A tahle fotka, to byl málem i průser.. Ale povedla se. Pod tim rudobílým transparentem „Atˇ žie Sovětský svaz „, ten náš, před první řadou těch oškubanců v nepadnoucich zelenáčích. \" Atˇ žije pívo.\".

A toho politruka s trochu vyjeveným obličejem nad tím naším, nenadále roztaženým transparentem, když už ta spoušt cvakla. Ještě že jich cvaklo víc. Ta nejnápanější kamera byla zkonfiskovaná i s filmem. Ale holt už jsme tenkrát byli rafinovanější než si naši velitelé mohli domyslet. I z toho bylo jasné, že tím křestem ohněm v žádné pořádné válce neprošli.

A ještě jedna vzpomínka. Vlastně víc, o moc víc. Ale to by bylo nad trpělivost čtenářu. Tak jen ta jedna.

Polední přestávka v celoddením politickém školení mužstva pořádaném v sálku té naší oblíbené hospůdky, kde se po večerech pak školilo něco docela jiného. Studený oběd byl na tu hodinku přestávky záležitostí pár minut. Na jevišti z půli zakrytém červenou látkou coby oponou bylo piano. A my měli ve třídě prakticky už tehdy dva profesionálni muzikanty. Tak dobré, že sem tam hráli i s panem Vlachem. Pianista byl náruživý příznicec politicky neproveřeného rock and rollu, stylu Jerry

Lee Lewise. Ten druhý byl trombonista, mimochodem potomek jednoho \"nechvalně\" známého buržoaznihopolitika z doby první republiky. Což mělo za následek, že sice byl prověřen i ke vstupu na vysokou školu, ale po pěti letech studia nepřipuštěn k obhajobě diplomové práce. Panu Vlachovi to ale zřejmě tenkrát ani nevadilo. U něj prošel.

Ale to odbíhám. Prostě ten zase uměl už v té době anglicky víc než naši dnešní speakři a hlavně slova těch Jerryho hitů. A my ostatní dělali amaterský sbor a řev publika. Moc krásné to tenkrát bylo. Ale Honza, tak se myslim ten dotyčný jmenoval, zřejmě najednou vytušil případné nebezpečí. Asi si vzpoměl i na to heslo předchozích okupantů za Hitlera. \"Nepřítel naslouchá.\".

„ Vy volové, my tady propadáme té nejškodlivější imperialistické propagandě a co když za tou plentou je příslušník_?\"

Nějak nám zaskočilo a oněmněli jsme. V nadživotní velikosti na nás káravě hleděla busta soudruha Stalina. Jestli byla ocelová, už nepamatuji…