64. SUPERKOULE - dopis - dílo č. 4

Drahý příteli Bartolicio,

doufám, že si na mě vzpomínáte, před pár staletími jste mě žádal, abych Vám dal ihned vědět, pokud si lidé začnou kupovat Vaše díla. Dodnes mé svědomí ničily ty jiskřičky naděje ve Vašich očích a dychtivost ve Vašem hlase, když jste mi v parku Champ-de-Mars tiskl ruku a na ústech měl slova Příteli a Zavázán. Obtisky Vašich nehtů, které jste si pro nedostatek času při tvorbě nestříhal, mi byly dlouho bolestným uzlíkem na kapesníku, který jsem, věřte mi, nemohl rozvázat.

Dodnes si vzpomínám, jak jste měl nos plný barvy a kýchl jste. Bílý kapesníček lady Petitové potřísnily červené kapičky a Vy jste křičel: ,,Hle, umění! Nezávislé na člověku!" Vaši kolegové na Vás koukali jako blázni, stejně tak já - opožděne se hluboce omlouvám. Vím velmi dobře, s jakými těžkostmi jste se musel vyrovnávat, zatímco Lorrain, Poussin nebo Dughet kreslili ty svoje krajinky.

O to víc mi nyní radostí buší srdce, když píši tento dopis. Ten den, váš vysněný úspěch, je tu! Nezlobte se, že jste musel čekat tolik let, ale pár století ještě žádnému umělci neublížilo. To jsou teprve, příteli, géniové, když dokáží zaujmout čtyři sta let po své smrti. Až dnes dokáže lidstvo pochopit Váš přínos umění, Váš kapesník už objel Louvre, Gemäldegalerie v Drážďanech a nyní je v Addison Gallery v USA, ale nejen on.

Teď se jistě hrozíte, proč jsem Vám nedal vědět dřív. Proč Vám píši tak opožděne. Nehněvejte se, jen jsem chvíli nemohl uvěřit tomu štěstí, že se Vaše díla někomu opravdu líbí a je ochotný se na ně dívat hodiny a hodiny a kupovat je za miliardy. Až se mi zdá, že z toho překvapení zešílím, drahý Bartolicio.

Doufám, že tento dopis dorazí k Vám do Père-Lachaise v pořádku, budu se velmi těšit na Vaši odpověď.

Se srdečným díkem za Vaši jedinečnost

Váš oddaný přítel Anselme Fou