Ochrana majetku

Dragan byl drobný živnostník, který měl svůj stánek s oblečením (včetně rukavic, šál a pod.) a obuvy. Do práce chodil šest dní v týdnu, tedy včetně soboty. Začínal vždy v sedm hodin ráno a končil v pět odpoledne. Pracoval tedy denně deset hodin. Dragan žil a pracoval v Praze. O svůj stánek se pečlivě staral. Neprodával kopírované zboží, jen oblečení a obuv od původních prodejců. Práce by mu šla „po másle“, kdyby ho neotravovali zloději. Kdykoliv se vzdálil od svého stánku, tak se přiblížil nějaký zloděj, který chtěl něco ukrást. Také měl problémy se svým srbským původem, protože si ho místní dobírali.

   Dragan měl taky rodinu. Dvě děti a manželku. Byl to rodinný tip, a tak po práci šel rovnou domu. Veškerý svůj volný čas věnoval své rodině. V neděli vyráželi na oběd do restaurací či do parku. Občas si s přáteli zašel na pivo či do klubu zahrát si šachy.

   Jednou když byl v práci, tak si všimnul, jak mu jeden výrostek krade rukavice. „Nech je bejt!“ zařval na toho výrostka. Ten zloděj se leknul a rukavice odhodil. Dragan k němu přišel a dal mu pořádnou facku. Hned poté z mobilu zavolal na policii. Policie přijela a mladého gaunera zatkla. Jiný den Dragan právě hovořil se zákazníkem, když tři Cikáni se pokoušeli ukrást mu boty. „Hej, co to děláte!?“ zařval na něj. Cikáni se dali na útěk i s botama. Dragan pronásledoval toho, který měl boty. Když ho doběhnul, tak mu dal pěstí a vzal si své boty. Znovu zavolal na policii, která toho zlodějského Cikána zatkla.

   Dragan se chtěl v Česku usadit. Měl za manželku Češku a jeho děti byli Češi, i když taky mluvili srbsky. Dragan své děti vychovával, tak aby u nich na prvním místě bylo Česko, a pak teprve Srbsko. A to je příběh o Draganovi živnostníkovi, který byl původem Srb a v Česku chtěl jen normálně žít.