Hvězda

Pojď, půjdem tam kde začínají sny. \\\"Já nejdu!\\\" odvětil jsem a hlavu skolnil do klína. \\\"Pojď, bude to krásné...\\\" naléhal. \\\"Ne, nejdu, běž dnes sám.\\\". V hlavě mi burácejí myšlenky plné vzteku. \\\"Achjo, tak já půjdu samo?\\\" \\\"Táhni už, táhni...\\\" křičel jsem do své hlavy. Krása se mi rozpadala před očima....zase budu sám. Uvězněn ve svém trápení. \\\"Skutečně nejdeš?\\\" \\\"Co sem řekl, posloucháš mě...nikam nejdu\\\" vyhrkl jsem překvapivě klidně. Rozum převzal vládu na citem. Stárnu. Nejsem takový, jaký jsem býval. Jaký jsem býval? \\\"Dřív jsi měl úsměv na rtech.\\\" \\\"Ty jsi ještě tu?\\\" \\\"Ne, nejsem....jsem někdo jiný...\\\"Kdo? \\\"Ten co chodil dřív.\\\" \\\"Dřív? Kdy dřív?\\\" zvedl jsem hlavu a nechápavě se rozhlížel. Dřív....pomyslel jsem. Dřív nebylo nic...a teď...a teď už ani to nic není. Jsem sám, sám v sobě. \\\"Nejsi sám!\\\" opět to vykřiklo. Jsem sám !!! V rohu pokoje se leskne bílá hvězda. Beztarostně se vznáší a usmívá se na mě.  \\\"To jsi ty?\\\"...ticho...\\\"To jsi ty?\\\"....\\\"Tak sakra jsi to ty?\\\". Bílé paprsky \"pokojového slunce\" slábly až zcela uhasly. \\\"Ne, to nejsem Já, ale TY......\\\" řeklo to. Vidím sám sebe, jak sedím ve své křesle a sleduji hvězdu, která nezáří. Sleduji sebe, jak nezářím....pomalinku se vznáším sám v sobě. Konečně mám pocit, že vím kým jsem.