Škatule

Jako každý den, jako každý ráno, jdu po chodníku. A stále dokola se mi naskýtá tentýž výjev. Řada za sebou stojících škatulí na čtyřech gumách, líšící se na první pohled barvou, tvarem, velikostí. Barevné plechovky mají z většiny jednoho obyvatele. Seriově vyrabené vozy s ještě více seriovými lidmi na palubě. To je ta tolik kýžená individualita? 

Barvy na semaforech se rozsvěcí a zhasínají v přesně určených intervalech. V těchto intervalech projíždějí ti co mají přednost, zelenou. Ulice plní stále stejnou latentní funkci - drezúru. Disciplína je důležitá a v silničním provozu je její plamen zcela obnažen. Ulice jako cvičiště. V zájmu zachování zdraví ba dokonce holého života se musíte podřídit pravidlům. Možná i z toho důvodu byl vekým příznivcem automobilismu Adolf Hitler. 

Jdu klidným tempem po chodníku, jako každý ráno. Skříně stojí na místě, tempo sotva šnečí, takže o škleby není nouze.. V tu chvíli to musí dojít i uzlíčkům nervů za volantem. V centru měst už jejich miláček neplní základní funkci - rychlý a pohodlný nástroj přepravy. Drožky byly svého času rychlejší. Aut přibývá, a i když by ekonomové růstu růstu prskali, naše rodná modrá (nebo zelená?) není nafukovací.

Osobní automobil není zlo. Jeho extrémní koncentrace ano.

Extrémní koncetrace popírá jeho původní funkci.

Plodí hluk, smrad a činí veřejný prostor nebezpečným.

Aby tomu lidé čas od času unikli, utíkají do méně koncentrovaných oblastí.

Tyto jsou díky extrémní koncentraci aut stále vzdálenější.

Osobní automobil slouží k prezentaci sociálního statusu.

Dává řidiči zdánlivý pocit  důležitosti, nezávislosti, převahy - řízení.

Dává pocit kontroli těm co nic jiného nekontrolují.

Silnce jest tuhým výcvikovým prostorem. 

Silnice učí sebekontrole, podřízení se řádu. Na dodržování pravidel dohlíží dozorci - státní úředníci.

Silnice je místem rovnosti - před semaforem jsme si všichni rovni.

Automobil se stal samozřejmostí.

Drogou.

A proto: "Tři auta do každé rodiny".