Requiem za štěstí

Mysleli jsme, 
že to spolu zvládneme.
Mysleli jsme,
že my budeme ti dva.

Kam se poděl čas,
kdy tmám společně vládneme,
kam se poděla samotná tma?

Myslela jsem, že nevidím světlo,
ale tma už nikde není,
co jsi odešel, 
jen v mém srdci pění.

Z celého okolí tu tmu vysávám.
Zkouším špičkou nohy špičky skal,
ale skoky do slunného prázdna 
zatím nedávám.

Kam jsi mi odešel?
Vím, že tě už nečekám.
Tma už sice nepůjde sama světem,
ale ve mě je a nemá dna.

Ne, už tě nikdy nečekám.
Kam jsi zmizel takhle záhy?
Neviděla jsem tě, žiješ?
Skok a pak letu dráhy...

Tóny černě kolem mne v shlucích víří,
stoupají, padají.
Lítají, jsou volné,
volné jako chmýří.

A to já nikdy nebudu,
myslela jsem,
že s tebou sebe překonám,
že uniknu divadelním oponám.

A přitom už neznám ani sama sebe,
nevěřím divadélkům co na sebe hraji,
padám do prázdna, 
jako sníh pod cizími slovy taji.

Divadlo o šťastném páru,
co je jenom pro sebe,
o holce, co dokáže jít sama světem temna
a nemyslet na tebe.

Hra se postupně mění a pak končí zcela.
V hrudi zeje díra,
myslím, že to je to, 
co jsem chtěla.

Krok, tón, krok.
Dopadající déšť, slunce,
říkám ti, 
že tady už nikde tmu nenajdeš.

Chceš-li tmu,
hledej ve mne,
chceš-li být sám,
nehraj to na mě tak dojemně.

Chceš mě přijít zabít,
chceš mě přijít opustit?
Kaskády čehosi, čemu se říká cit...
od těch se už můžeme asi nadobro odprostit.

Každý jdeme jinou cestou,
naší vlastní cestou.
Jsi to ty!
Nechtěj po mě přetvářku, to neumím.

Volně jako se motýl vznáší k nebesům,
když ho náhle plameny sežehnou,
tak volně mohu do lesů ke skalám
a pak ... letět výšinou.

Vzduch vířící okolo hlavy,
nebylo by to krásné?
Každý musí mít něco,
co je jen jemu jasné...

A mě je jasná jedna věc.
Já vím, že když to sama nezvládnu,
že jsem zbabělec.

Rozervat si žíly,
to mi za to nestojí.
Ono to moc bolí
a odnesli by to i jiní.

Ztratit tebe je procházka temnem,
ale vím, že ho mám překonat,
když tu nejsi v momentě daném
myslím, že nemá cenu ti zavolat.

Ztratit tebe je moje smrt,
ale já ji přežiji.
Jsem-li sama nebo s někým?
Hloupý dotaz. Když tu nejsi ... nežiji.

Nevěříš mi?
Dobře děláš, 
stoupat k nebesům na proudech tónů,
to dokáže jen strach.
A občas i já ve svých divadelních hrách.

Opona se zatahuje,
naposled se ukláním.
Kam jsi zmizel, kdy spolu budem?
Máš něco, co mě přede mnou uchrání?

Štěstí - pojem prchavý,
to, co mě už nebaví,
to, co nezná temnotu.
Štěstí umírá každou requiemovou notu.