Lidová škola a její skvost

Navštívil jsem den otevřených dveří školy lidové.

V koncertním sále lidové školy konala se
přehlídka hudebních nástrojů spojená s ukázkami

DOVEDNOSTÍ skvělých žákyň.

Učitelkám vážné hudby ve středních letech
zaujetí rozehrálo rumělec na tvářích...

Což když pod pódiem uvítaly dívky,
jejich hebké tváře - plaménky v očích
byly tak přitažlivé...

Některé kypré konferenciérky - učitelky hudby
sršely smyslností, které měly víc než dosti

Už první z dívek uváděla do rozpaků,
neb měla natolik krátkou sukni, že oči otců
změnily se v mžiku v zraky lovců,
někteří se tvářili zasněně, jiní byli brunátní...
Též rozšafní, hladili své kníry, bradky...

Dívka sotva čtrnáctiletá, štíhlá v mikrosukni
strhávala pozornost na sebe, ještě v úrovni sedících diváků.

Učitelka hudby dala pokyn dívce, aby vystoupala po třech schodech
na pódium přibližně metr vysoké.

Muži zatajili dech.

Jejich pohledy velmi, velmi pomalu stoupaly od lesklých balerín
ke kotníkům, tak zvolna, táhle, po centimetrech, kradmo vzhůru
tak jako kamera v Tarkovského snových, poetických filmových záběrech.

Dívka v nezvykle krátké sukni přistoupila na samý okraj pódia.

Přítomné ženy nelibě nesly její půvab, soudě dle zvuků, které vypouštěly ze svých úst.

Vyučující hudby pokynula a dívka vyloudila z hrdla anglickou píseň z muzikálu.

Sklopil jsem zrak, abych rozpoznal kvalitu či drobné nedostatky
v jejím projevu. Nemohl jsem se na ni dívat.
 Otcové dětí ocenili bouřlivým potleskem krátkou sukni

A já?

Krátký hudební přednes zakončený vibrátem.

---