Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZe služeben a kantýn
Autor
Movsar
Bufety hořce mám rád
Policejní kantýna, to je místo smutku. Okoralé saláty utopené v majonéze, sušenky v zmuchlaném alobalu a plátky šumavského chleba. Ach Šumava, kdeže je...
Komisař si nechává předvést k výslechu dvacet deka tlačenky. Zezelenala ještě to s ní ani nezačlo.
Bufety hořce mám rád.
Chutě se prý mění
V policejní kantýně celebrita. Vyšetřovatel Markovič, skutečná legenda pražské mordparty, kupuje moroženoje a na pátek objednává medovník. Po desítkách let práce se všemi těmi kanibaly, pojídajícími lidské genitálie za syrova, člověku přijde chuť na sladké.
Smutný Tutsi
V čekárně karlínské služebny cizinecké policie sedí smutný Tutsi. V rukách má štos dokumentů a v hlavě vzpomínky na Kigali. Za okny mrholí, ale nekrape to jako o velké listy na vrcholcích zelených hor. Tady se voda odráží jen o římsy, dlažbu a zdvižené nosy místních dam. I to může být zvláštní směsice tónů. Z papírů ten smutný Tutsi ale nevyčte svůj los: zvykne si, nebo nezvykne?
10 názorů
Máš to pěkné: uvažuju, jak velký rozdíl je mezi první a následujícíma dvěma miniaturkama.
Druhá a třetí jsou perfektní, moc se mi líbí! Pár vět přinese tolik emocí, resp. jeden velký pocit... Skvělé!
díky, zboro, pokud se mi podaří jednou to dát nějak dohromady, určitě netřeba kupovat - jednu bych ti rád věnoval. tvůj komentář mě potěšil, protože o skromný otisk reality se při nich snažím. tak jsem rád, že se někomu líbí (posílám je formou sms, což je takový "můj boj" proti banalizaci komunikace /možná spíše zhrubnutí/ nebo jak to nazvat, a už se mi taky dostalo odpovědi: šetři kredit.. /ekonomické argumenty zdá se ovládly svět/).
a taky díky e.eucrow za čtení!
Mám za to, že by se z těch Tvých miniatur na pomezí prózy a poezie už klidně dala sestavit korektní knížka. Osobně bych si ji určitě koupil.
Člověk by mohl sice argumentovat tím, že Tutsi svým pojetím až moc přímo útočí na city čtenáře a že ty dvě miniatury před ním jdou až moc po povrchu, jenže síla těchto Tvých miniatur spočívá právě v tom čistém otisku reality, který se nezaštiťuje metaforou, jinotajem nebo potřebou přesahu - nesnaží se skrýt v sobě za každou cenu ještě další rozměr - stávat se uměleckým nebo filosofickým. Jsou přirozené, běžné, všední - osobně právě to na nich mám rád a nemyslím, že je to samozřejmé ani laciné.
aleš-novák
06. 05. 2013tlačenka u výslechu...hmm :o) (snad jen karlínksé by stálo za opravu...)
První správně sarkastická, druhá příliš kusá, třetí mě dostala úvodní větou, ale pak už to tak bombastické nebylo. Ale na tip to je*