Nino

Dvojí oslovení Nino v básni dalo textu šmrnc, neví jestli si boty nechat či vrátit - další pro mě působivé místo , Nina se jeví  jednoduchá a asi povrchní, ale přál bych jí trochu štěstí, možná partnera co jí bude mít rád. To zní jako klišé, ale myslím to vážně. Krátká báseň nastartovala fantasii, přemýšlím. Úplně Ninu vidím.   Báseň  se mi líbila už po prvním čtení a vydrželo mi to dosud. Velmi dobré. Díky.

Doufám, že  Ninu ještě něco čeká.

Miniaturka mi jemně zpívá své teskné moll.

jinovata- no vzduchovka to není, ale zbraň to je

no ano, to jo

Nikdo nemůže chtít ani předepsat, jak má druhý dílo chápat. Je umění oslovit co nejvíc čtenářů, chceme přece, aby celý národ byl kultivovaný - nejen hrstka posvěcených (někdy i samozvaných) špiček. Nic na tom nemění, že umění nebude nikdy záležitost stáda. Jsem si vědom, že nejsem umělec, ale nikdo mi snad nebude rozmlouvat snahu se tomu statutu co nejvíce přiblížit.

To, že občas někdo nechápe autorovy záměry a myšlenkové pochody může, ale nemusí, být chyba autora.  Když se mi stane, že narazím na dílo, o němž pochybuji raději jdu dál. Ne  - to není alibizmus, to je přiznání k vlastním pochybám.

Pokud je toto podle tebe poezie špatná, pak je dost těžké se u ní bavit o problémech poezie, jelikož do nich jakožto špatná poezie, tedy nepoezie, tato báseň podle tebe nezasahuje. Museli bychom se bavit abstaktně a z tohoto hlediska nabízíš jen své stanovisko, nikoli argumenty, že lyrické konstelace a ironie jsou nějak v nepořádku. Dobrá, jsi o tom přesvědčen a připadá ti nepravděpodobné, že by tak mohla vzniknout dobrá poezie. Takto to ale vypadá jako pouhý tvůj předsudek. O ironii,pravda, píšeš trochu víc: že by si ji mohla poezie dovolit jen pokud by měla slyšitelný hlas ve společnosti. To prostě není pravda, ironie je prostě ironie, nepřestane a nezačne fungovat až ve chvíli, kdy ji slyší/neslyší masy. Ďřív bylo docela běžné (a dnes se to děje taky), že autor byl za svého života zcela ignorován.

V poslední době vzniká spousta dobré lyriky a čtou ji nejen básníci sami, ale také tebou zmiňovaná elita. A mnohé texty jsou i onou kýženou sekerou mezi oči, jen si to musí čtenář umět přečíst. A umět to nemusí proto, že je to zašifrované, ale proto, že to vyžaduje a podporuje čtenářskou citlivost. Rezignovat na to by nebylo rezignací na vlastní pocit důležitosti, jak naznačuješ, ale rezignací na to, co dělá z poezie umění - to na nás klade vždy nějaké nároky.

V podstatě voláš po angažované poezii - nějak funkční, jednající, účinkující poezii. Na to máš právo, není ale možné na tom založit kritiku lyriky jako takové. Dokonce naopak: jestli by (nepoliticky chápaná) angažovaná poezie mohla mít nějakou zbraň, pak by jí byla právě lyrika. Jestli ti víc vadí slovo konstelace, tak je to stejný případ: psát a myslet v konstelacích, tedy uspořádaně, je jen další způsob, jak předat informaci, jak se vyhnout chaosu.

Na okraj: ja sa napríklad snažím stať svojím obľúbeným básnikom. Takže väčšinu diskusie nechápem.

Ale jistěže je pouze dobrá a špatná poesie, Jinovato. Možná jsem byl ale příliš taktní, že jsem poukazoval na věcné okolnosti, které můj názor na věci utvořily, abych byl srozumitelnější: jestli to chceš po lopatě, tak ano, toto je podle mě poesie špatná. Důvody jsem uvedl: lyrické konstelace, ironie. Jestli bude nějaká taková poesie dobrá, tak prosím. Ať je. Ale já jakožto kritik si myslím, že Zeman líbající Schwarzenberga je věc pravděpodobnější.

A máš pravdu, že můj přístup nemá už moc co do činění s literární kritikou. Právě proto, jak sebezahleděnou vidím současnou literární scénu, mám pocit že musím jít dál, že literární kritika nestačí a že je třeba vytasit tváří v tvář této krizi (která se tu táhne snad někdy od 70. let? těžko říct) kritiku obecně kulturní.

Proč je tolik (obzvlášť mladých) lidí, kteří sledují současné výtvarné, filmové, hudební a divadelní umění, ale nesledují přitom současnou literaturu? To je moje hlavní obžaloba básníků. Odmítám věřit, že ta velká skupina lidí, tolik otevřená sebereflexi skrze všechna ta krásná umění, jsou z nějakého důvodu vůči poesii, o které si básníci navzájem myslí, že je dobrá, zabednění. Raději věřím jim než poplácávání po zádech mezi lidmi z branže. O masách, lidu ani coolness jsem mimochodem vůbec nemluvil. Více o oslovování druhých lidí. Poesie zkrátka oslovuje svůj fanklub a ne elity jako jiná umění.

Ano, myslím si, že autor by skutečně měl zavrhnout ve svém díle to umění, kterému budou rozumět jenom zasvěcení. Sám to dělám každý den a nemyslím si, že by tím má tvorba nějak trpěla co do autenticity, naopak. Dasein je Mitsein, bytí tu znamená bytí s druhými, které jsme si nevybrali.

Ano, myslím si, že je zapotřebí vytvořit nějakou sekeru, která všechny udeří mezi oči a otevře jim lebku do nových světů tím, co bude znamenat, protože trpím každý den tím, v jakých sračkách musím žít, náprava věcí vezdejších je téměř nemožná, ale je nutná. Chtěl bych, aby bylo napsáno něco jako Pulp Fiction, Abbey Road, Bílý čtverec na bílém pozadí, Lejdy Karneval. Něco, co by vůbec přinutilo elity dostat se i k básni typu Nino, protože evidentně je v ní něco, co na své ocenění čeká.

Přestaňme své psaní nazývat poesií. Je to umění jako každé jiné. Dolů z koňů, koukejte, jaké vychrtlé herky to jsou!

Maxi, začínáš se pohybovat v dosti mělkých vodách. Poezie umí být pouze dobrá nebo špatná. jestli přitom mluví jako rapper nebo jako vrchlický je zcela její věc. Podstatné je to, aby byla dobrá. Lyryckým konstelacím se v poezii nevyhneš, pokud budou vytvářet dobrou poezii. pokud budou špatné, nemá cenu se o nich ani bavit. A že budou zároveň dobré a zároveň je nikdo nebude číst? To už je zcela jiná otázka a rozhodně není možné ji řešit tím, že se ono dobré dílo nenapíše v dobré víře, že uspořenou energii půjde vložit do něčeho jiného, co by bylo populárnější. Zkrátka ten úhel, jakým na to jdeš, nemá co do činění s literární kritikou - ta prostě a jasně respektuje kvalitu, aniž by se ptala mas, zdali je tato opravdu kvalitou. Masy na to totiž nejsou kompetentní odpovědět.

Mimo to: nikde není psáno, že větší popularitu poezii přinese její zlidovění. V dobách, kdy byla poezie populární, nebyla nějak obzvláště lidová, cool, v pohodě. Byla prostě jen dobrá. Nic jiného nemohla dělat. Je dost možné, že do měřítek kvality současné poezie patří i její schopnost zasáhnout svou dobu. Není to nutné měřítko, ale je to jeden z nabízejících se momentů. Spíš ale čekám, že někdo napíše něco opravdu zásadního, co zatne sekeru do živého, než že bych čekal na někoho fakt vodvázanýho, kdo nějaký lyrycký konstrukty fakt nemusí, protože je tady s náma, lidma... To jsou přeci kecy. Lyrycké konstrukty nejsou apriori nijak v konfliktu s jakoukoli dobou, stejně jako není v konfliktu přímá řeč nebo něco jiného (ať si kdo chce tweetuje jak chce).

Jinovata:

Díky za skvělou odpověď. Tvoje čtení mi přijde logické a na tvoje termíny můžu přistoupit - lišíme se v hodnocení.

Především cítím bolestnou potřebu vyvovarovat se v současné české poesii lyrickým konstelacím. Většinovou společnost totiž nechávají úplně chladnou. Jestli to lze říct o této básni, zdůrazním k zapochybování, ale sám si myslím, že je to právě ten případ. Básníci a kritici často naříkají, že dnešní člověk přijímá věci povrchně, fastfoodově a já nevím ještě jak, a že je to jeho vina, že se mu poesie libující si v lyrických nuancích a konstelacích nelíbí.

Na to se ale můžu jen zeptat: Je vůbec nějaká možnost, že by se něco v příštích dvaceti, třiceti letech změnilo? Trendy jsou spíše opačné, doba se ještě zrychluje a pohybuje gigantickými silami. Někdo namítne, že věčná pravda je věčná pravda a že nemá ustupovat zlu, které nás obklopuje, ale řekněme si na rovinu, chceme opravdu jako civilisace psát svou poesii do šuplíku, chceme být doceněni teprve až literárními archeology? A docenili by nás vůbec, kdyby se dozvěděli, že jsme ve své době téměř nikoho nezajímali?

Nebylo by lepší se smířit se situací a psát poesii lidem takříkajíc do ksichtu, aby si jí vůbec všimli? Takováhle otázka smrdí angažovaností, ale já nejsem fanoušek angažované poesie. Alespoň ne té naší, protože má onu dle mého názoru debilní vlastost, kterou sdílí mimochodem i s touto básní. A to je ironie.

Ironii (původně "sebezmenšování") si totiž může dovolit pouze ten, u kterého působí kontrastně k jeho skutečné moci, kterou dnes poesie ve společnosti zkrátka nemá. Je to jako s mužskou melodikou hlasu: Dospělý, starší muž, který ma hlas hluboký, si může dovolit přejíždět tónem řeči do vyšších rejstříků, protože ke svému basu vytvoří zajímavý kontrast ve středních výškách. Když jej ale napodobuje jinoch, který se pohybuje ze středních výšek nahoru do fistulky, zní to trapně. A to platí jak u básně společensky angažované, tak u básně milostné.

Pravda, tato ironie nezní trapně v kontextu básnické sféry myšlené mezi básníky, kritiky a těmi pár chvályhodnými blázny, kteří by se čtení veršů nevzdali za nic na světě. Ale ztotožnit se s touto komunitou znamená přijmout místo na okraji společnosti. A takové přijetí musí nutně pošpinit i vnitřní integritu básníka. Bojím se, že máme příliš mnoho básníků a strašně málo lidí, kteří píší něco, co by dokázalo oslovit jiné lidi.

btw. Problematický text by měl náležet filosofii, ta klade otázky. Literatura má, a od nejstarších dob to tak dělá, spíš dávat odpovědi, nejednoznačné, ale odpovědi. Ale snad jde o nedorozumění.

jsem nesmírně ráda, že jsem zaujala svým "patosem" :D

Nejsem redaktor ani jiná významná osoba a přesto ...jak patetické(vzrušující).....

jen nechápu, proč by nemohla být pateticky krásná... vyvolává pocity (nebo to nemá dělat?) a tak to potom pardooon...

sorry, ale bez avíz... všichni to milujeme :-)

No já bych to té dotyčné snad ani raději nedával číst. Možnosti interpretace jsou tady dost jiné, než jaké naznačuješ, maxi. Především se úvodní obrazy řetězí a rozvíjejí, nejsou jen nějakými emočními výkřiky, jsou především zajímavou strukturou. Poslední strofa s botama už v sekvenci nepokračuje, ale doplňuje ji kontastním, doplňujícím obrazem, který skutečně vyznívá trochu prvoplánově. Neřekl bych ale rozhodně, že je báseň postavena na zaručeném účinku emocí, které bychom nějak oceňovali. Já oceňuji snahu mluvit skrze konstelaci, skrze strukturu obrazů,. které se ovlivňují. Nevidím ninu, koitus, neurčitý patos a slzičky, ale sebestřednost, zcela jinou a drsnou realitu, drsně až nechutně zdůrazněnou realitu jako reakci na pokrytectví a potom to samé řečené ve zkratce bez extrémů trochu polopaticky, ironiě by zde chtěla trochu vtipu, aby byla sžíravá jako ty vlaky v záchodě. Opakování té Niny by se dlao možná chápat dokonce až jako ironizace Brigity, ale to těžko soudit. Pateticky čtená mne ta Nina ruší. Ironicky čtená dodává celé básni jemnější ironickou vrstvu, anti-famfatální osten. Je to zkrátka problematický text. Proto má můj výběr.

To je zvláštní, a o čtenářstvu písmáka mnoho vypovídající, že patetičnost je hodnocena jako krásná.

Na můj vkus je v básni strašně moc emocí, které si necháváš pro sebe, nijak je nevysvětluješ. Na to, jak vysoko ta báseň míří, má příliš krátký rozjezd.

Samotný fakt emocí básníka, že existují, to mě nikdy nedojímalo (pokud nešlo o nějakou mou špatně sebereflektovanou tvorbu). Já chci slyšet, z čeho je skoro třeba plakat (ty boty mohu brát opravdu jen velmi, velmi s rezervou). A prázdná plácnutí do nesouvisejícího ticha typu "nerozsvěcí na záchodě" nebo že "vlaky jsou polykány tunelem" (koitus?) rozpačitě kontrastují s rádoby srdcervoucí pointou, kontrastují bez významu.

Veřejný úspěch této básně mi přijde nelogický, je to zcela evidentně privatissivum docenitelné pouze onou dívkou - tam je důležité a neporitatelné místo této básně i této poesie jako takové.

Zde však pouze ukazuje, jak moc se internetová básnická komunita veze na fetišizaci faktu, který zcela naivně považuje za nesamozřejmý a potřebný zdůraznění: že někdo na světě prožívá hluboké emoce. Já si ale myslím, že láska je stejně nevykořenitelná jako nenávist a že básně, které ji mají opěvovat před veřejností, mají říct jaká je, nejen že je.

Posílám tedy avíza všem, a doufám, že alespoň někoho (obzvláště své drahé výběrující kolegy) vyprudím k reakci a následné diskusi, o kterou v tomto případě velmi stojím.

krásně patetické a ten název...

ke čtení mi pouze harfa chyběla!

lesklý červený boty miluju, hezkej popěvek, sice nevím, proč tolik výběrů, ale autor je nejspíš oblíbenec ;-)

Tohle je pěkné, jenom u toho druhého oslovení Nino mám pocit, jako bys to tam dal hlavně proto, aby ses vrátil na správnou kolej.

"Čemu se báseň říká? Chtěl bys to udělat? ...." ;)

Jedna z nejpovedenějších od tebe a tak vůbec... v tuto chvíli pro mne*

pěkná momentka T

Tartaro, ještě pořád se to dá vyřešit tím, že napíšeš zajímavější sbírku než J. Řehák - a  to je výzva! (hlavní hrdina pak může být třeba...aby to nepsobilo duplicitně...třeba Gertruda nebo ještě lépe Jurgen ;)

*

a ode mne zasloužený tip

jo, ... *

*

:)

dobre. atmosfericke*

to je ono! a jedem!

Furt se mám co učit. *

J: tú súvislosť som tuším videl v nejakom filme s Lesliem Nielsenom

rovnako ako o milostný akt môže ísť o vypitie piva na ex, na čo by ako-tak nadväzoval ten záchod ;-)

Tunel souvislost myslím má odcela lehce objevitelnou. Vlaky čekají. Repektive nečekají. Jezdí tunely, viz milostný akt. Řekl bych velmi expresivně zachyceno.

Jediné co mne trochu ruší, je tendence za Ninu si dosazovat Brigitu. Asi bude teď nějaký čas obtížné nějaká ženská jména do básní vůbec obsahovat.

taká momentka, škoda, že ten tunel nemá v texte žiadnu súvislosť, iba obrázok