Mmmmmm

za tip

Dajakbole, přiznám se , že v tak podrobné vysvětlení jsem ani nedoufal. Vždyť tě znám a vím, jak rýmuješ. I to, že podobné rýmy jsou v poezii jistou obdobou disonancí moderní hudby. Ve chvíli, kdy jsem psal připomínku, mi připadalo, že tento konkrétní rým, ve spojitosti s rytmickou strukturou závěru, báseň oslabuje. Ale dnes , i když kdesi dole se ve mně něco stále vzpírá, říkám si: a proč ne, proč by báseň nemohla končit disonancí! Vysvětlení je jednoduché. Já dávám přednost klasickému souzvuku, nejlépe přes dvě nebo tři slabiky, ale nezříkám se ani souzvuku čtyř nebo pětislabičného. A neoškliví se mi ani jednoslabičný přízvučný rým.

Jáj, Safe, a mne sa práve ten rým páči, tým, že je jeho okázalá bohatosť poznačená konfliktom tmavých a svetlých sykaviek. Chudobný rým, napr. oči – noci vysunutý do pointy by už takú opozíciu „vysvetľoval“ ťažšie. Mám takú neskromnú predstavu, že by o rýme lyžičke –  fyzické mohlo platiť zhruba to, čo vyslovil na margo vzácne sa vyskytujúcich  nepresných Krylových rýmov Pavel Šenkapoun:  „V kontextu rýmové normy české poezie druhé poloviny dvacátého století je ovšem nutné právě tento typ nepřesného rýmu pokládat za projev umělecké rafinovanosti, jež na místo zautomatizovaných přesných rýmových dvojic klade dvojice s rýmovkami ne zcela identickými, zato však originálními a neočekávanými. “ Nakoniec ani Kryl sa neštítil protikladu tmavá sykavka – svetlá sykavka a zarýmoval si jizby – již by, zrejme po tom, čo sa utvrdil, že pomer zhody a nezhody a charakter nezhody nie je rušivý, ba že môže byť zdrojom osvieženia.

Môj rýmový systém (naozaj nejaký mám:)) proste nejaké druhy nezhody pripúšťa. Iné vytrvalo odmieta. Sotva v mojej tvorbe nájdeš polorým-poloasonanciu typu okno – voľno. Ani s podporou ďalšej spoluhlásky by neprešla: oknom – voľnom . Stále veľká nezhoda. V spoluhláskovej skupine občas pripúšťam iba nezhodu párových znelých a neznelých: oknom – do gnóm beriem.  Aj nezhoda dvoch párových znelých a neznelých môže byť: ostrou – nozdrou. Táto nezhoda párových znelých a neznelých však nesmie zasiahnuť posledný konsonant skupiny: Alpa – maľba, to  už nie. Rýmy typu obzor – obor, kde jeden partner nemá v inervokálnej spoluhláskovej skupine dosť jednotiek, vylučujem tiež. Protiklady párových svetlých a tmavých sykaviek (s – š, c – č...) zvažujem individuálne, ale zväčša pripúšťam (hoci tvoria nezhodu pomerne výraznú), zvlášť, keď majú bohatšiu podporu okolia. Oproti norme (a mnohým kolegom veršovníkom-rýmovníkom)  nemám problém s presahovými rýmami: zobla –  oblak, môže byť. Neprekáža mi ani typ vonku – konkurz, kde sa už zvuk nadbytočných konsonantov silne presadzuje. Vo viacčlennom rýme však nadbytočné konsonanty nemôžu byť v príkrej opozícii, teda žiadne oblak – oblá – oblám. Ostáva mi ešte niečo povedať k rýmom s jednoslabičnou rýmovkou, typu spal – šál a dal –  kapitál. Tak tie som zavrhol úplne, aj keby vykazovali v rámci tej jednej slabiky neviem akú (bohatú, nevšednú) zhodu.

Tak toľko malá exkurzia do mojej dielničky; ďakujem, aj keď si uvedomujem,  že zrejme budem jediným jej spokojným účastníkom, heh.

...A  vlasne ani z určitosťou neviem, aký konkrétny problém si s tým rýmom mal, ech:)

*

Pěkná básnička. jen ten rým nakonec

Pozerám na svoj odraz v lyžičke

a nevidímnič

fyzické.

Ale, když o tom přemýšlím. Rozpaky a nejistotu vyjadřuje dobře.

éééhm, vtipná hádka

ohledně díla samotného jsem na vážkách, chvílemi souzním, chvílemi vydávám mehovité zvuky- buddha a strach je zajímavá juxtapozice; lžička - nevím

Limu patrně chybí dostatek slov v básni, více ani méně nic moc

Být to v Blbůstách tak ti dám tip

No, tohle mne tedy ničím nezaujalo. Omlouvám se.

Levi, máš pravdu v tom, že vývoj umění se opravdu hodně zrychluje (a zároveň rozmělňuje a nabaluje na sebe obrovskou spoustu naplaveniny) a udržet si v něm přehled je čím dál složitější, ale současné umění pořád víceméně vyrůstá na základech určité tradice, akorát ji prostě posouvá dál, překračuje, snaží se popřít některé staré zvyky, postupy. Ale tak tomu bylo vždycky. Žádná revoluce se nekoná. Ta byla v předmilulém století a od té doby si pořád hrajeme vpodstatě na tom samém písečku, akorát se přesouváme z jednoho rohu do druhého a znaky té "staré školy" o které mluvíš, ae dají často celkem dobře odhalit i u současníků. Ale máš naprostou pravdu v tom, že část (většina) té současné poezie, která se dnes vydává za platnou, řekněme oficiální, prostě v budoucnu neobstojí, skončí v propadlišti dějin a budoucím generacím (pokud se k ní dostanou) bude připadat úsměvná a trapná. Spousta autorů se opravdu veze jen na módní vlně a na vývoj umění nemají žádný vliv. Jenže nejde všechno šmahem hodit do jednoho pytle. Všechna ta jména, co jsi napsal jsou už prověřena časem - společnost je bere jako normu. Jaká jména to budou z našich současníků nikdo dnes nemůže říct, ale je přeci zajímavé (a někdy legrační) to sledovat. Člověk si o tom může myslet svoje, ale asi nemá smysl s tím bojovat odkazováním na tradice. Naopak je kolikrát nesmírně vtipné dívat se, jak se umělci s těmi tradicemi perou a dojemně se snaží vůči nim vymezit.

za tu druhou tip

Leviathane, Badelaire a Verlaine jsou součástí moderního umění. Ujasni si pojmy. Oni to byli, kdo zgruntu změnil lyriku a položil tak základy moderní poezie. Dějiny moderního umění se totiž nepočítají od druhé poloviny 20 století, to se velice pleteš. Mimochodem jejich současníci na ně nadávali podobně, jako ty na Zedníka a Borkovce (vlastně mnohem víc). A jdi už spát, zítra vstáváš do práce. Dobrou.

A Umberto Eco?, málem bych zapomněl...

Soudce, říkají Ti jakože něco třeba jména Joseph Beuys, Marina Abramovic, Christo and Jeanne Claude, John Cage, Allen Ginsberg, Yves Klein, Piero Manzoni, nebo třeba namátkou Marcel Duchamp?

jestli vy soudcové to neberete až moc věděcky -

moze byt *

Soudce Li, uznaj, že to čo odo mňa chceš (vysvetlenie, sprievodcu čítaním...), to Ti nemôžem poskytnúť. „Mé básně jsou takové, jaké jsou a žádným komentářem bych je nevylepšil.“ (Ivan Wernisch).. Rešpektujem, že sa Ti môj výtvor nepáči, mne sa zas nepozdáva väčšina klasickej poézie, prichodí mi uvravená a opisná, načuchraná, s desémantizovanými rýmami v pochybne dekoratívnej funkcii.

mě to spíš přijde jako miniatura nebo hříčka,,

ale já má stejný problém jako Soudce Li,, prostě těmhle moderním věcem moc nerozumím,, i když Nepál jako téma je dobrý a ten začátek je celkem vtipný,,

S lehkostí, nadhledem a vtipem, jako již tradičně, ale možná ještě pořád málo problematizuješ ten jakože svět. Polepši se!