Imprese

Napsala jsem ji dneska,  takze totálně nemám odstup...

Den jako každý jiný

a mně

už nebaví být

ozubeným kolečkem

a stroječkem na peníze

Chci se propadnout nahoru, do modré

a pomalu plout

na křídlech obrovských neviditelných ptáků

jak Ofélie, topit se v snách

a v růžové

nechci být přesná ani zodpovědná

ani jeho...

Zdá se, že trochu levituju

když stojím na zastávce autobusu

Proměnit se v křišťálové pučení smyslu

z krysího, tresčího trusu

Bubliny na obloze,

květen

mír ve vrbě.

---