Vzpomínka na Valacha

 

 

               1956-2013

 

 

 

Stál koly svého vozíku
pevně na zemi
Brýle čistil pravidelně
od růžové
vždy o kus před námi,
co chodíme po dvou

 Šedým sakem se nesl
jemný humor
v kapse smích i zlost,
že krtci diktují ptákům
směr letu

 Nevadilo mu,
že stojí ve tmě a jeden z mála
proti sobě stádo
které unisono bučí proti němu,
ale vždy po větru

 Nebyl z těch,
kteří si dělají sbírku věnců
a klaní se vlastnímu pomníku
Nežádal cenu,
protože nebyl zbožím,
co je „in“

 A právě proto měl cenu nedozírnou
proto tolik chybí
ve strunách života oněměl tón
právě základní
ten, co v sobě nese všechny oktávy

 Drakovi upadl ocas,
nad Špilberkem se zablesklo,
to jenom déšť
nebyl schopen slz

 

 Je doba běloušů
a asi proto se zapomíná
na Valacha

 

 

 

 

---