Mramor

Se snídaní
ze zmrzlého půltovaru
za svítání
nad střechami pivovaru

                                                            skládám modlitbu.

Rozkošně smutnou vzpomínkou,
jak viděl jsem ji naposled
vymodlím naděj - podmínku
ať mohu krásou uhořet.

S růží v dešti černých vlasů
a kmitáním motýlích řas
kázala únavu šípu času
a pálila jak krutý mráz.

                                                            Pak hrou plamenů

tajemným písmem dračím sliji vzkaz
v mramor z krve lomeného:
"Mé srdce dáno je ti napospas,
ponechám si jen svoje jméno."

                                                            Tuším, nakonec

dny bezsporu
dřív umřou než vzkaz najde
a mramoru
vzor kapkami deště zajde.