Posel

Tahle 'sbírka' vznikla mezi 16 a 18 rokem mého života. Stejně jak 'rychle' vznikla, tak i rychle putovala do šuplíku. Teď po pár letech mi přijde tak příjemně úsměvně nostalgická.
Proč se o výběr nepodělit.

Já zahlédl anděla,

on promluvil ke mně,

snad prosil, snad naléhal,

řekl: „Buď poslem své země!”

 

A já pak procitnul.

A chtěl jsem poznat víc.

A on se nevrátil.

A já mu chtěl jít vstříc.

Jen pro to poznání klidně i zemřel bych.

Hlavou mi stále zněl zvonivý temný smích.

Pak náhle ustal a ozval se ostrý vzdych.

A já zas ho uviděl, stál u mě ve dveřích.

Na hlavě svatozář, křídla jak padlý sníh.

Spolu pak psali jsme poselství po nocích.

Pak prostě odešel.

 

A já teď ležím tu bezmocně na zádech.

A dal bych cokoliv, cokoliv za nádech.

Všechna ta poselství píšu si po svých zdech.

 

---