Naposledy

Stojím před prázdnou skříňkou.
Na zemi leží taška s věcma.
Vypadá to smutně.
Tři roky jsou fuč, nacpaný v igelitce.
Fotky jsem sundala, ještě tam jsou kousky izolepy.
Oddělám klíček z osobích klíčů a dám ho do zámku.
Zavřu ji, je tam nálepka mé oblíbené kapely.
Usměju se a nechám ji tam – na památku.
Naposledy se projdu po prázdné jídelně, nachystanou už na snídaně.
Spravím jednu lžičku a posunu ubrousek.
Kouknu do kávovarů, jestli jsou čistý a zkontroluju vyplou saladetu.
Naposledy rozsvítím a pomalu zhasínám.
Bliknu posledním vypínačem, zavřu dveře a odcházím.
Bude mi smutno a bojím se, jestli to v nové práci zvládnu.
Ale je lepší jít do neznáma, než zůstat kde nic není.