Svatý Vojtěch

Je chladné ráno
po kapkách stéká
pomalu - pomalu okno prasklé ze všech stran
A sedím si na gauči
a vajíčka neprskají na pánvi
venku je zima je červen

Je ráno jako každé jiné
vzpomínám na ta předchozí
Na všechny ty která jsem napsal do básní
teď tu trčí a zamotaně - osamoceně
stále dokola se přehrávají
a nemohou se pohnout vpřed
přihřátá rána ran jsou tu prokletá jako vřed

Sedím tu v horách
které lze přehlédnout přes střechy domů
po kterých jsem včera ráno kráčel jako tulácká kočka
co má hvězdy nad sebou a roztrhaný kožich
Bylo ku druhé hodině a potkal jsem
starého feťáka a gratuloval mi
a blahopřál k synovi a vzápětí
mi pro něj chtěl prodat autíčko
A pak se pod skalním převisem
osamoceně napálil - vlil si v hektolitry žil
pár ječících krákoravých vran
A zase si šel nočním městem a proskočit se po skalách
nad dálniční nájezd Viktorky
kam jako kluci chodili jsme rozbíjet hodem dolů
pár angličáků

Kráčím si po střechách opět domů
a dlažební kostky hrajou tuto píseň
a vše to co zpívám co hraju
je stejně pro tebe

Protože s tvým narozením je mě méně
a obávám se že už nevrátím se zpět
však s překvapením jsem zjistil
jak zcela automaticky může mít člověk rád

Hej Svatý Vojtěchu
nedělej neplechu
Hej Svatý Vojtěchu
nebo tě bába plácne