Pán v hubertusu přes okno krnovské kavárny na náměstí

.......Vzácnost se skrývá v okamžiku, zloděj vypáčí zámek, básník zkusí kliku a pak to rezonuje - dokonalost

V kavárně na náměstí

přes okno stromy kvetou

sedí tam pán

co nad vinětou

prohání minulost

jak kovbojové koně po prérii

čas barevné přítomnosti

čas sežloutlých fotografií

ten kronikář v hubertusu

mladí od Tonnyho Hilfingera

utopeného v džusu

sledují hudbu jara

lásku ptačí

dětský smích

thuje v květináčích

jako by říše nikdy nebyly

jako by čas právě začal

z oken hrají klavíry

z kostelů hudba varhan

a mně se zdá

že nejsem v Sudetech

že mé děti teprve se zrodí

malíř pase štětec

po květech

kupci vezou z dálek

kávu v lodích

zdá se mi

že všechno smysl má

jako by Věčný

skládal leporelo

jen jeden básník

trapně ťuká do kláves

ač v ingoustu měl smočit pero

a múza tanečnice v negližé

v přestrojení na traktorku trávu seká

tlustý pán se zmrzlinou

ve stavu beztíže

nad mladím školaček

mlaskavě heká

a já vím že čas

stránkuje od úvodu

ke konci

jak slavné árie

prozpívájí se k oponě

jak vlasy ve sponě

od kořínků až k šedi

moudří ti vědí

že vzácnost se skrývá v okamžiku

zloděj vypáčí zámek

básník zkusí kliku

a pak to rezonuje

dokonalost

jako když se roztančí Alexandrovci

a v ledovci uvězní se okamžik

mamutí kel

dívčí vzlyk

rozkoš

vědcovo poznání

prostě vše

co omámí

a vydá plod

čarovné eseje

dupot dětských bot

vzešlé

z toho

co se zaseje

a mne se zdá

že ten pan Divotvorný

odhalil těm

jež hledali svorni

hmatem nevidomích

po ořízkách knih

učil malé ptáčky létat

starce snít

a muž o berli

co tu seděl v hubertusu

popojel v tom divném autobusu

na parté ve výklenku

než odjel

nechal mi na stole sklenku

a jakýsi mladík přisedá

tvář s uhry pupenů

a kávu po mne si objedná

a mne tu zbylo víno zralé

vždyť vídal jsem tu První máje

plné hesel a transparentů

něco o věčném přátelství

plné hesel kmetů

červených hvězd, srpů, kladiv

sám sebe mohl spatřiv

v modré košili s šátkem pionýrů

plný života zpívám Píseň míru

po náměstí

pochody vyšlapaly

starci z pamětních knih

muž z pohřebního parté

na něhož čekal autobus

všech těch

co vinětu mi předávali

mužů s hnědými košilemi

výzdobou hákových křížů

mladík bez korun a bez halířů

na dluh si objednává

a maz vlasů

má jistou krásu

naivity

nikde pracovní tábory

protiatomové kryty

a mne se zdá

jako by říše nikdy nebyly

jako by čas právě začal

z oken hrají klavíry

z kostelů hudba varhan

zdá se mi

že nejsem v Sudetech

že mé děti teprve se zrodí

malíř pase štětec

po květech

kupci vezou z dálek

kávu v lodích

 

a já smlouvám tady nad vínem

měním jízdní řády

dopuji se tramínem

zatím co učeň hulí trávu

a zasírá se revolucí

já s Čapkem vím

jak Bílí mloci

z podhoubí lidské bídy

vytváří Krakatit

jsem mistr verše

jak jen mohu přetavit

varhaní píšťaly

do spojů od raket

jsem jenom úmělec

na plátno rodím svět

v městě mých spartakiád

v městě vypálených synagog

kde do kučeravých vlasů

mi padal smog

mně připadal jak sníh

v ulicích krnovských

jsem na BMXu projížděl

jak na velbloudech

beduíni mezi věžmi citadel

a z křídel letadel

čmeláků padal prášek

na pole

mých smrtících pochodů

v Angole

a běžel jsem jak ve sprintu

a nepochopil poentu

že pro vavřín

doběhnou jen vytrvalí

mi snílci život příliš milovali

a tak mne dohnal revizor

a oznak jeho pendrek

a polámal mi hůl

a já se vzpíral této lince

že konečná je pro opilce

že já teprv v půli

že jsem účet ještě neplatil

že stříbro mých vlasů

je třešňový pyl

a z úzkostí všech maminek

mé děti

zabalené do plínek

udělaly první krůčky

poprvé slabikář četly

pak se vdaly

je něco jako záblesk

něco jako vesmír

ruce pnem k nebi

jako se tyčí mrakodrapy

nad Šangchají

slévači do šedé litiny

květy malovaly

v rožhavené peci

potu a mozolů

a mladík od vedle

chtěl fraky bez molů

luxusní vozy

lože nejkrásnějších žen

a skrkal lógr z kafe

na lístku nápojů a cen

nejistě pobíhal

roztřesen jako při maturitě

jak když meč zasunul

v prváku lolitě

z neznáma

z touhy

po odpovědi

rojí se otázky

jak v síti sledi

rybář, cukrář i profesor

zná cenu

rodí se v hnoji

a mízou jde

do pupenů

a vám to pane nevoní

jako princ chcete

jezdit na koni

také jsem chtěl

ač kasematy

přiškrtili mne osnaté dráty

libavská kasárna

dril

pupeny v tváři

nechaly jizvy

vybuchlý Černobyl

v oblaku té radiace

šel jsem v průvodu

zpíval Písně práce

upřen k zítřku

který nekončí

také jsem bloudil

mezi pitomci

než jsem cestu našel

a klíčemi šel zacinkat

ze hnoje koní

rodívá se sad

jablka krásy

z bolestných veršů básníku

nelamte zámek

vejděte přes kliku

kde má to řád

kde všechno rezonuje

vem si svůj hubertus

nechte mi svoje

koně

pak natáhl ruku

po mé vinětě

číšník sjel účet

jak Faust v Markétě

úpis byl splatný

podepsaný krví

řidič MHD na mne troubí

kulhám

co se stalo z atleta

duch s tělem soupeří

hmota prokletá

průměrní

geniální s Einsteinem

říše tu končí

končí noc i den

na městem stmívá se

v kavárně zavíráme

přes okno svítí lampy

tak na cestu se dáme

 

 

 

---