země vzdálená III

Brašna se vším všudy je vynález pocházející z měsíce Bibulon, který je obydlený jednou velmi šťastnou rasou, která je vyvinutá z rostlin, avšak dnes, po miliardách let evoluce, nese všechny znaky lidské společnosti, včetně téměř humanoidního vzhledu. Vyšší trojděložné rostliny z Bibulonu se postupně staly natolik inteligentními, že pocítily touhu prozkoumat svět okolo sebe. Za dalších dvě stě milionů let se jim podařilo zbavit se kořenů a opustit jak se říká rodnou hroudu. Začali prozkoumávat Bibulon a moc se jim tam líbilo. Dnes si říkají Zelení lidé. Zelené barvivo zajišťující jim fotosyntézu je sice překryto světle béžovým pigmentem, ale Zelení lidé jsou hrdí na svůj původ a na své předky.  Bibulon obíhá kolem planety Chironex a to ve vzdálenosti pouhých deseti kilometrů. Je tvořen extrémně těžkým kovem, a proto si dokáže udržet vlastní gravitaci. Chironex naproti tomu je neskutečně obrovský. Je to jedna z největších planet ve vesmíru, přesněji ta úplně největší. Není v lidských silách ani v silách žádné jiné rasy ji celou osídlit, a jestliže si představíme život jako akné, tak Chironex je mladá dívka s pupínkem na nose, zatímco Bibulon je puberťák bezradně stojící před zrcadlem, patlajíc na rozkvetlý obličej tuny masti. Jednou za sto padesát let se dráha Bibulonu střetne s královstvím Chironexanů. Tato událost vyvolává na obou tělesech bujaré oslavy. Lidé i rostliny stavějí gigantické transparenty s nápisy jako: ZDRAVÍME VÁS, SLÁVA BIBULONU, SLÁVA CHIRONEXU a podobně. Od doby co Chironexané vynalezli létající dopravní prostředky, žijí obě civilizace ve vzájemné harmonii, sdílejí spolu moudra svých předků, obchodují, budují, stěhují se z Chironexu na Bibulon a naopak, tvoří spolu smíšená společenství, berou se a rodí děti a vesele mísí své geny. Vyspělejší Chironexané stavějí mnohakilometrové výškové budovy a když nastane Velký den šťastného setkání, hromadně se zhrocují na střechách a radostně na Bibulonské mávají, halekají z megafonů pozdravy a odpalují do nebe proudy barevných rachejtlí. Bibulonští jim to vřele oplácejí a snaží se co nejvíce rozvinout své pestrobarevné květy tak vysoko jak jen to jde. Toto nejšťastnější a nejvíce nezištné spojenectví ve vesmíru dalo vzniknout nenápadné tašce přes rameno pojmenované brašna se vším všudy. Je to vlastně v jistém smyslu živý organismus, uměle vyrobený spojením prastarých i moderních technologií Chironexanů a Zelených lidí. Když máte namále, stačí v ní zašmátrat a můžete si být jistí, že to co vytáhnete, se vám náramnou náhodou bude zrovna skvěle hodit, a přinejmenším vám to zvedne náladu, ať už je to cokoliv. Zbytek dne se brašna povětšinou fláká a je úplně prázdná. Taková vychytávka může jednomu zachránit život. A třem jakbysmet. Vino Bral žije v domnění, že ji našel pohozenou pod jedním velice ošklivým stromem. Ve skutečnosti ji tomu stromu ukradl, čímž brašnu připravil o velkou část svých schopností. Nicméně se v ní stále dá našmátrat spousta užitečných věcí. Vino nikdy nepátral po jejím původu. Jednoduše uznal, že je to bezva brašna a že by bylo záhodno si ji nechat. Zašmátral v ní a vytáhl malý červený krystal v železném pouzdře zavěšeném na šňůrce. Anna k němu hbitě přiskočila a vytrhla mu krystal z ruky. Navlíkla si ho na krk a drapla Seda a po chvilce váhání i Vina za ruku. Ozvalo se hlasité žuch a všichni tři seděli na louce.

„Všichni v pořádku?“ ozval se z dálky ženský hlas. Sed nebyl schopný pohybu. Připadal si jako pod vodou, v hlavě mu hučelo a nic neviděl. Když otevřel oči, zjistil, že je to o mnoho lepší. Vino byl na tom velmi podobně. Choulil se vedle Seda v klubíčku a tence skučel.

„Co se stalo?“ vyhrkl Sed. Pak prudce vstal, chytnul Annu pevně za ramena a několikrát s ní zatřásl. „Co se to stalo?!“ zaječel jí do obličeje. Pak se vrhnul na Vina. „Co tady děláš? Kde to jsme?!“ Vino ho od sebe prudce odhodil

„Pomalu, kamaráde! Křikl nerudně „To bych taky rád věděl.“ Řekl, načež se oba otočili a upřeli na Annu neúprosný pohled.

„Právě jste se poprvé úspěšně teleportovali!“ Oznámila Anna s předstíranou nadšeností a doufala, že je to uklidní. Když spatřila další úroveň neúprosnosti v jejich tvářích, rozhodla se, že jim raději všechno vysvětlí.

„Nevím sice, jak jsi to dokázal,“ začala nesměle, „ale právě jsi ze své brašny vytáhnul teleportační krystal. Věc, která nám zachránila život.“

„Jak jsi to dokázal?“ Přerušil ji Sed, ale nikdo z přítomných mu nevěnoval pozornost, včetně dvou hlemýžďů sloních vesele kopulujících opodál.

„Před necelým rokem se mi podařilo dostat se z pekla.“ Pokračovala Anna.

„Z pekla?“ Vykulil oči Sed.

„Ze státní ženské věznice.“ Odpověděla. „To je skutečné peklo.“ Po celém těle ji přejela husí kůže, když si vzpomněla na muka, která zažívala nekonečných sedm let.

„Posledních osm měsíců cestuju prakticky po všech možných i nemožných koutech vesmíru a skrývám se před nimi. Před dozorci. Jenže tihle prevíti mají setsakra dobře zmapovanou teleportační síť, proto nemůžu nikde zůstat moc dlouho. Vystopují mě.“ Na chvíli se odmlčela, aby si utřídila myšlenky. Vino a hlavně Sed na ni dost nevěřícně zírali. Nervózně se ušklíbla.

„Při poslední cestě se ale někde stala chyba a já skončila bez krystalu a bez šatů u tebe v domě, Sede.“ Řekla, načež se Vino dlouze zamyslel a snažil se situaci si co nejživěji představit, zvláště pak tu část týkající se šatů.

„Hned jsem věděla, že s tebou budu v bezpečí. Jsi výjimečný člověk, Sede. Nevím sice čím, ale to se hned pozná.

„Vždyť sem jen obyčejný farmář.“ Namítl Sed, který stál o výjimečnost asi jako o třísku zabodnutou v oku.

„Myslím, že tvůj anděl strážný to vidí jinak.“ Řekla vlídně. Vino zíral do země a dělal že ji neslyší.

„Co myslíš?“ Pohlédla na Vina se škádlivým výrazem.

„Vůbec nechápu, o čem to mluvíš.“ Odsekl.

Když Vino zachránil Seda, několik dní na něj naléhal, aby mu řekl, proč ho zachránil. Vino mu pokaždé odpovídal, že je nájemný zachránce a že zachraňuje lidi, když si ho k tomu někdo najme. Na to pokaždé následovala Sedova otázka kdo ho tedy najal. Vino Bral měl jednu zásadu, kterou nikdy a za žádných okolností neporušil, a to, že nikdy a za žádných okolností neprozradí jméno jeho zákazníka. Dalo by se říct, že to je dost trhlá zásada a navíc by její ignorování vyřešilo spoustu problémů, ale Vino Bral byl trhlý člověk a měl trhlé zásady.

„Takže jestli to dobře chápu,“ odkašlal si Sed a nasadil přísný výraz, „Já tě ani tak nepotřeboval, že? Spíš ty mě.“ Anna mlčela.

„Tak ti teda pěkně děkuju.“ Zabručel a rozhodl se, že se bude nejméně hodinu tvářit uraženě. Jeho plány mu zkazil fakt, že se Anna o chvíli později drze teleportovala pryč, a nechala je samotné neznámo kde.