Mrtví v dešti

Slyš ponuré krákání, havrana
s urousaným peřím.
Kostelník zvoní klekání, vrzání dalo vyniknout
trouchnivějícím dveřím.
Smuteční průvod po ránu, putoval
sklesle k místu, nebožtík
vsazen do rámu. K ovládání páky,
otevření pístu, svatý Petr postavil se do nebeské brány.
Podhoubím i zelení bujnou obrůstá, hřbitovní zeď,
co mosty tvoří. Do nebetyčných výšin dorůstá,
mrtví nebo živí - všichni se jí dvoří.
Tam ční zapuštěn hluboko v zem,
monument do všech koutů rostlý,
v kámen je zlatě vytesáno písmo, které si k srdci vem.
Otvory temnými protkána je půda - od myší,
co se touto roční dobou postí.
Zde v kusu dřeva uložen byl, muž
s vyhaslýma očima a bledou pletí. Ráj
mrchožroutů bude i byl, jen se modré
nohy jeho obalily snětí.
Zahřmění ozvalo se zpoza, mraků černých
víc než bezhvězdná noc. Přiletěl jakoby
odnikud snad shora, blesk rozpůlil blízký
strom - volat bys měl o pomoc.
Mraky ztrácí svoje těla, v kapky špičaté
kapky všude duní, kdyby všechno kolem
smáčel proud z vodního děla. V noční pouti
ježek funí, z útrob hrobů slyšíš pláč.
Od bahna a špíny přesto zcela volní, umrlci
co opustili rakve své. Voják
s plnou polní, lehčí chůzí jde.
Vytaženi z hrobů svých hlavou dolů, okovy železné
pevné kolem kotníků. Kdekdo si je
vtáhne sebou domů, ani ty se
neubráníš - drahý poutníku.
Lesknou se odrazem světla v kalužích, okovy
táhnou se a ovíjejí, had stejně činí s kořistí.
Mrtví nebo živí ustláno nemaj na růžích,
druh druha vždy si pojistí.
Spojují ty mrtvé s námi živými, řetězy ocelové
co vedou z hrobů ke každému z nás. Řetězy
co slévají se v dešti kapkami pilnými,
připoutáni pevně zůstávají v nás.
Někdy se stane, to když mrtvý nemá svého živého, výjimečně pak
živý svého mrtvého. Řetězy opadnou, přemění se
v něco nového,
něco nového - snad osvobození (i když v případě živých, co nemají mrtvé si nejsem zcela jist),
(no možná si nejsem vůbec jist žádným případem).
Trpký osud živého přesto
neměnil by s mrtvým.
Těžké břímě mrtvého přesto
neměnil by s živým.
Sbohem vzpomínky a utrpení,
přese všechnu jasnou marnost
pro vás ve mně místo není.
Povznést se nad trapnost a pustit se do díla.
Sbohem starý dětský živote,
je čas přivítat ten nový,
snad lepší či horší.
Uvidíme.
Vítej nová země, nový směre,
nová půdo neposkvrněná.
Vítej a dopřej mi někdy svou přízeň
jindy krutý osude.
Vítej,
vítej nový
živote !