Nic víc

Tak blízko jsi mi byl, když tvář mi steskem zanikla,

koukal jsem se ti do očí, když mě pravda dostihla.

V náručí mém trnitém vyprávěl jsem pohádky,

hladil jsem tvé vlásky v salbě střel tuřínové sklizně.

Nechtěl jsem být ten, co život na prach rozbije,

nežádal jsem štěstí, já žil jenom pro Tebe.

Když nyní před zrcadlo tebe zlomený se podívám,

nic než bolest, všezničující hurikán.

Ale takhle doprdele pohádka nekončí !