Obloha dlážděná hněvem

Báseň pro kterou se tolik nenávidím. 

Obloha dlážděná hněvem

 

Vůně Tvé dědečkovské lásky

ve tvém úsměvu je pomíjivá,

široký úsměv cizincecké masky

a tvá láska vůči ostatním lživá.

 

Jako když nebesa hoří nenávistí,

tak Tvůj život všemohoucí čistí...

 

Jen sračky a zákon Ty jsi učil,

neustále zakazoval a kázněl!

Však si ale sám sebe taky mučil,

význám slov jsi úplně zoohyzděl.

 

Nedá se utéci hněvu srdce

bijící Tvou pohřební píseň,

básník chutnajíc osud trpce,

uvnitř sebe zažívajíc tíseň.

 

Tvá víra je chtíčem pro peklo,

a láska prach na padlých rukou,

tolik slz ani při boji neproteklo,

sám jsi pod vlastní kletbou-mukou!

 

Nech mě krvácet písní mého srdce,

nech mě zmírat pod jabloní života....

---