Vražda v botanické zahradě

Madame Bon Sai, madame Bon Sai!”

,,Co je, Jardo?”

,,Vražda, madame, v botanické zahradě.”

,,Cože? Jdeme ihned tam!”

Když dorazili do botanické zahrady, madame Bon Sai se okamžitě nechala odnést do skleníku, celá vyděšená, že zabili nějakou květinu. Byla hodně ráda, když na zemi spatřila mrtvého zahradníka.

,,Kdy se vražda odehrála a kdo je podezřelý, Jardo?”

,,Vražda byla zřejmě provedena včera večer, podezřelí jsou masožravka, slečna Adelaida, potom kopřiva, paní Pálivá a tis červený- pan Bobulka.”

,,Dobře Jardo. Odkliďte tu mrtvolu a přiveďte slečnu Adelaidu. Ihned!” rozkazovala madame Bon Sai.

,,Jistě madame.”

Jarda odtáhl mrtvolu a pomocník zahradníka přinesl slečnu Adelaidu.

,,Dobrý den, slečno Adelaido! Já jsem madame Bon Sai. Budeme si tykat?” Bon Sai vždy byla pro důvěru a uzavírání přátelství. Vrahové se pak snáze přiznali.

,,Dobrý den, madame, klidně si můžeme tykat. Jsem Ada.”

,,Bony. Takže Ado, jaký vztah jsi měla k zahradníkovi?”

,,Vcelku dobrý. Ale často zapomínal zalévat mě i mé přátele.”

,,Jistě. Mimochodem, Jardo, pošli tu mrtvolu do pitevny. Takže Ado, kde jsi byla v době vraždy, tedy včera večer?”

,,Ve svém květináči, jak jinak. Chytala jsem mouchy.”

,,Kde obvykle bývá tvůj květináč?” zeptala se madame Bon Sai.

,,Tamhle, kousek od pana Bobulky.”

,,A přesto si nic neviděla ani neslyšela?”

,,Já jsem spala.” řekla Ada nepřesvědčivě.

,,No dobře Ado, to je vše. Odneste ji a přineste paní Pálivou.” Jak madame Bon Sai řekla, tak se stalo. O pár minut později před sebou měla starou seschlou kopřivu.

,,Dobrý den, paní Pálivá. Budeme si tykat?”

,,No dovolte! Považovala jsem vás za slušnou květinu, ale to, co jste mi tady předvedla...Taková nevychovanost!”

Madame Bon Sai se na ni dál klidně dívala. Tyhle typy znala až moc dobře.

,,Velmi se omlouvám, paní Pálivá,” přetvařovala se madame Bon Sai, ,,Můžete mi prosím říct, jaký vztah jste měla k zahradníkovi?”

,,Velmi špatný! Vůbec mě nezaléval! Byl příšerný a nezdvořilý k tomu!”

,,Jistě, chápu. Smím se vás zeptat, kde jste byla včera večer?”

,,Ve svém květináči, mezi panem Bobulkou a slečnou Adelaidou.”

,,Nic jste neviděla ani neslyšela?”

,,Ne vůbec nic.”

To je divné řekla si madame Bon Sai, vždyť se jí vražda odehrála přímo před nosem.

,,Děkuji vám paní Pálivá. Jardo odnes paní Pálivou a zanes mě k panu Bobulkovi.”

,,Dobrý den, pane Bobulko, Já jsem madame Bon Sai.” Tentokrát tykání

nenabízela, protože předpokládala, že by se to panu Bobulkovi nelíbilo.

,,Dobrý den.”

,,Mohu se vás pane zeptat, jaký byl váš vztah k zahradníkovi?”

,,Ne moc dobrý. Nezaléval.” Pan Bobulka odpovídal úsečně a neochotně.

,,Kde jste byl včera večer?”

,,No kde asi. Jako kdyby se stromy mohly hýbat.”

,,A viděl jste něco?”

,,Ne, vůbec nic.”

Lže. pomyslela si madame Bon Sai. On i ostatní. Chtějí se navzájem krýt. Nejlepší bude udeřit na Adu, ta je celkem příjemná.

,,Výborně. Jardo! Ke slečně Adě, prosím.”

,,Ahoj ado! Nemá smysl zapírat, přiznej se, cos viděla včera večer?”

Ada se rozplakala. Byl to divný pohled, dívat se na tu obrovskou masožravku, jak brečí.

,,Já za nic nemůžu, ta potvora Pálivá mě donutila mlčet, je tak zlá, za tohle mě požahá..” bědovala slečna Adelaida. Najednou omdlela.

,,Jardo! Odnes Slečnu Adu do skleníku B a pořádně ji zalij!”

,,Ale madame, místo slečny Adelaidy je ve skleníku A...”

,,No právě. Okamžitě ji odnes do skleníku B!”

,,Jistě madame.” odpověděl vystrašeně Jarda.

,,Hej, ty tam! Jo, ty. Přestaň tam tak okounět a dones mě do skleníku A, k paní Pálivé. A dělej!”

Postávající mladík odnesl madame Bon Sai na příslušné místo.

,,Tak, paní Pálivá, nepokoušejte se lhát, poznám to!ů

,,No dovolte, takhle sprostě mě osočovat! Co si to vlastně o sobě myslíte, vy...”

,,Mám tohle brát jako přiznání viny?”

,,Já nic neudělala, přísahám. To všechno pan Bobulka’!”

Hm, pomyslela si madame Bon Sai, obviňují se navzájem.

Madame se nechala odnést k panu Bobulkovi a ihned na něj udeřila.

,,Jak jste ho zabil?”

Pan Bobulka sklopil oči a zatvářil se zahanbeně. Potom začal potichu vyprávět:

,,Jak jistě víte, jsem jedovatý, při spolknutí mých bobulek mají lidé potíže s dýchaním. Když se po požití jedu dusí, stačí je dorazit popálením kopřivy na krku. Potom umřou. Ta příšera Pálivá vymyslela celý plán, protože zahradníka kvůli špatné péči nenáviděla, a přesvědčovala mě tak dlouho, až jsem souhlasil. Zatlačila i na slečnu Adelaidu, aby nic neprozradila.”

,,Výborně, pane Bobulko. Za vaše přiznání skácen celý, jak by tomu jinak bylo, budete pouze osekán. Jardo, slečna Adelaida bude potřebovat speciální péči, aby se z toho vzpamatovala. Zajisti nového, spolehlivého zahradníka. Z paní Pálivé nech udělat čaj.

---