Jak mi kráva sežrala stejnokroj

Pročítaje své archivní maličkosti, potkal jsem se tam se vzpomínkou, která ač skoro dva roky stará, je stále ještě k přečtení

 

Jak mi kráva sežrala stejnokroj

 

Byl jsem celý život chudý. Narodil se do nuzné chalupnicko – železničářsko – hornické rodiny  Jako každý nuzák jsem však pohlížel po  lidech, k nímž byl osud vlídnější a oni  mohli draze nakupovat, šatit, se, hýřit a všelijak jinak utrácet. Nejdřív to byla pánská děcka, později dospívající vrstevníci, kteří mne pro svůj vyšší standart nechávali, hlavně za časů namlouvání, dospívání a prvních aktů zralosti, ve stínu.

K nedosažitelným rekvizitám elegance jsem vždy řadil flaušový kabát. Nikdy jsem ho neměl. Pokukoval po pánech v těchto drahých převlečnících  a pokládal to za podmínku společenské autority.

Vzpomněl jsem si na útrapu svého někdejšího mladého života, dívaje se na vyšňořené oslavy 28.října 2011. Osobou, která strměla nad všemi vůkol, byl prezident Klaus. Právě on měl dokonale ušitý flaušový plášť, v němž se skvěl jako dokonalý elegán. Znaje jeho marnivost a pýchu (jako jeho někdejší volební asistent) vím, že každým rokem se za tohoto jubilea předvádí v novém oblečení, které si nechává pořídit v nejdražších salónech. Dokonalý svrchník je základem  ustrojení.

Proč jsem se takto pustil do módního úvodníku? Inu proto, že  mne pokaždé napadne proč si parádylibý prezident nepořídí k vojenským slavnostem  hodnost vrchního velitele a uniformu. Vždyt i piknický a nepohledný Gottwald, jsa vzezřením strýc, měl titul vrchního velitele a parádní mundur, v němž se při významných příležitostech nakrucoval.

Umím si živě představit, jaký ohlas by Klaus v uniformě, pošité lampasy a zdobené prýmky, třásněmi a třpytivými knoflíky, vyvolal  hlavně mezi dámami . Myslím, že by mu k tomu sedla dobře i nějaká, ve stylu sovětských vysokých důstojníků tvarovaná brigadýrka.

Když už jsme u té vojenské a jiné marnivosti, je absurdní, že lidé, kteří  mají strach z hospodské facky, manipulují z vysokých důstojnických a generálských pozic  šiky statečných  mladých mužů.

Nablýštěné oslavy vzniku Československého státu a jejich hlavní osobnosti Klause mne pokaždé přivedou i ke vzpomínce na válečnou anabázi mého tatínka a k osudům jeho uniformy Československého vojáka Druhé světové války.

Když se vrátil z tažení Evropou, hned u vchodu do chalupy sundal svůj stejnokroj, aby si jej už nikdy neoblékl. Věnoval ho svým synům. Já v tom dresu amerického střihu pásl krávy. Skončil tak, že když jednou zůstal zapomenut v trávě pod stromem, byl rozžvykán krávou.

Pozoruhodné je i to, že jsme s bratrem chodili v zimě do školy v originálních kožených  pilotkách českých letců, které nám otec z Anglie přivezl. Tenkráte jsme netušili, že mají historickou hodnotu.Ví bůh, kde skončily.

Dnes šijí všelijakým účastníkům války (někteří si ani nevystřelili) repliky někdejších uniforem. Pěstují uměle jejich věhlas. Otec za několikaletou službu řidiče v československé jednotce nedostal nikdy ani drobnou minci, nedočkal se  slůvka uznání a poděkování (které by ostatně asi ani nepřijal). Kdyby tu ještě byl, určitě by měl  k jubilejnímu naparování přehlédnutelného středoevropského státu, k dovádění nevojáka Klause a dalších tajtrlíků kolem něj, sarkastické poznámky.

 

4. listopadu 2011  (20.června 2013)

 

---