Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

jen jednou

01. 07. 2013

1403

Autor

Marcela.K.

studená noc chladem vyplnila i spáry mezi cihlami

nohou zkoumám terén

ráno mě budí bolestí

po schodech ji vedu nahoru

ticho

jen na domovní dveře škrábe pes

teprve zvonek mě donutí

táhnout nohu za sebou

dolů

pošťačka na konci ulice se ani neohlédne

časy kdy zvonívala dvakrát

jsou dávno pryč

jsou dny

kdy plány nelze dodržet

čas

který přichází

podplácíme sliby

proč?!

ptám se sama sebe

bolest se protahuje bokem

až k zemi

a neviditelný pes se mi zakousl do lýtka

stydím se za slzy

tak křičím

vyštěkávám otázky

proč?!

co jsem komu udělala?!

mami…

a pak se vracím po stopách včerejška

znovu několikrát zvedáme s kolegyní pacientky na dvojce

marně od rána hledám dlaní bolest v zádech…

….

den končí

a já se stydím za své slzy

než usneš

odpovím ti

nevím…

...

pak je noc

a uprostřed ní

mi podáš ruku

abych dokázala vstát ze záchodu

10 názorů

Marcela.K.

02. 08. 2013

Dát tip

guy, To je hezčí, než celý ten můj pokus ...a docela by se to hodilo, těch děr jsme objevili v podpalubí spoustu ;-)

* začátek té druhé sloky mi navodil tohle: jsou dny kdy nedohlédnu k věži jsou noci kdy mi měníš směr kdy zhasnou světla na pobřeží a z vína potmě trnou zuby a černá voda v podpalubí si razí cestu stovkou děr