Domov II. 5.díl

Domov II.

5.díl

Po delší době je tu další dílek co sem měla poslat už dřív, ale nemám teď na psaní moc náladu. Jen co se mi bude trochu chtít pošlu další příjemné počtení.

Děti se víc přikrčili, protože nad nimi stál jeden z hlídačů a svítil na ně baterkou. To světlo je úplně oslepilo. Nevěděli jestli mají utéct a nebo zůstat na místě, jejich rozhodnutí ovlivnilo zhasnutí baterky. Naruto vyskočil z díry a vrhnul se na hlídače. Sasuke pomalu oddechoval a mávnul na děti, aby se běželi schovat. Kiba je odvedl dost daleko od rvačky a postaral se i o Sasukeho, kterému pomohl vylézt z úkrytu.  Pak se poohlédl po baterce a když jí konečně nahmatal posvítil kamsi do tmy.

Světlo ozařovalo kus louky s prolézačkami a mezi nimi se prali Naruto a hlídač. Bylo těžké odhadnout kdo má na vrch. Chvíli to vypadalo, že hlídač vyhraje, ale hned na to ho Naruto srazil levačkou k zemi a ten mu podtrhnul nohy. Váleli se na sobě a snažili se kopnout a nebo praštit toho druhého. Chvíli se kutáleli, až zchodili jednu prolézačku. Pořád nebylo jasné jestli Naruto vyhraje a Sasuke mu nemohl pomoct, protože se předtím zranil a žebra ho pálila čím dál víc. Každý sebemenší pohyb vyvolal další vlnu bolesti. Už vím jak se cítí strýček, teď se taky jen musím dívat co se děje, ale pomoc nemůžu. Rozčiloval se Sasuke o pozoroval boj o holí život mezi Narutem a hlídačem. Kiba se snažil uklidnit děti a přitom svítil baterkou mezi houpačky a prolézačky. Bylo slyšet jak povzbuzuje. „Naruto do toho. Ještě jednu ránu, ty to zvládneš.“ Jenže v tom mžiku dostal Naruto takový pravý hák jak kdyby byl hlídač bývali boxer. Naruto se zapotácel a spadnul přímo na kus železné trubky z konstrukce prolézačky. Kiba svítil na nehybné tělo a snažil se udržet slzy, které si stejně probojovaly na povrch a stékaly mu po tvářích. Hlídač se naklonil nad Narutovým tělem a chtěl do něj ještě kopnou, když se Naruto vymrštil do sedu a těsně uhnul okované botě. To bylo o chlup pomyslel si a snažil se postavit na nohy. Konečně se mu to podařilo a začal se proti vyčerpanému hlídači bránit a občas i útočit. Jeho ruce stále zrychlovali údery až se z nich stali skoro nepostřehnutelné záseky do nepřítelova těla. Hlídač pod náporem ran ustupoval krok za krokem jak se nemohl udržet na vratkých nohou. Naruto se soustředil na ruce, které samovolně uštědřovali další rány. Víc se soustředil a najednou se to stalo.

„Pane doktore musela jsem dát pacientovi na lůžku pět sedativa, kdyby už uměl chodit normálně by utekl z nemocnice.“ Doktor pozvednu obočí do výšky a zamrkal než mu došlo, který pacient leží na pětce. „ Hatake Kakashi?“ Ještě se chtěl raději ujistit jestli je to zrovna tenhle pacient. „ Ano to je on, když na mě zazvonil, abych mu podala mobil ze stolu a zjistil, že je vybitý snažila jsem se mu pomoct a tak jsem došla pro svůj, když vytočil číslo a nikdo se na druhém konci neozval chtěl vstát z postele. Rychle jsem mu dala injekci na spaní, protože po tom telefonátu úplně zbělal tak jsem myslela..“ Už nestihla doříct, když se doktor pohotově zvedl ze židle a přímo letěl do pokoje číslo pět. Na posteli v klidu oddychoval Hatake a tak mu doktor změřil tep.

Všechny funkce byli v normálu jen trochu klidnější vlivem uspávacích léků. Měl starost, aby mu tenhle spánek neublížil, ale naštěstí bylo vše jak má. Sestra nakoukla do pokoje a ze srdce si oddychla, když doktor přikývl, že je stabilizovaný. „Sestro a kam vlastně volal?“ Vytáhla mobil z kapsy a našla poslední volané číslo. „Na pevnou linku.“ Ukázala displej mobilu a doktor vytáhnul vizitku a na druhou stranu opsal volané číslo. „Děkuji. Jinak všichni ostatní v pořádku?“ Zeptal se při odchodu doktor. „Ano bez problémů.“ Sestra zalezla do kanclu a ani nedutala. Doktor došel do své ordinace a vytočil si informace. „Dobrý večer potřeboval bych zjistit adresu.“ Nadiktoval telefonistce číslo a ta mu během minutky řekla adresu. Doktor zavěsil telefon a nahlédnul do karty pacienta. To je k němu domů snad se něco nestalo chlapcům zauvažoval a hned vytáčel číslo. Zvoní to. Snad ještě nespí, podíval se na hodinky. Jedna ráno to asi nebude šance, že bych je nevzbudil slabě se usmál a čekal, až to někdo zvedne.

Napsala katt-chan povidkyodkatt.blog.cz