Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvedni hlavu
Autor
Kroky ve sněhu
Nemohla uvěřit, že si těch mraků nevšimla dřív. Vždyť zabírají půlku oblohy, jsou obrovské.
,,Ty, Kubo, všiml sis těch mraků?" otočila se na kamaráda, který byl skloněný k tabletu.
,,Čeho?" zahuhlal a dál přejížděl prsty po obrazovce své hračky.
,,Mraků. Našla jsem si to na internetu. Píšou: Oblak, lidově též mrak nebo mračno, je viditelná soustava malých částic vody nebo ledu v atmosféře Země nebo jiných planet."
Zdvihl hlavu, přejel očima po její ruce až ke zdviženému prstu, a poté na nebe. ,,To máš z wikipedie?"
Měla.
,,Vždyť víš, že tam píšou samý blbosti. Voda a led? Jak by se to tam asi udrželo? Tomu se říká pseudohistorie," poučoval ji, ,,snaží se lidem namluvit, že je něco běžné, přitom to zrovna vyvinuli."
,,Ty si myslíš, že to vyrobil člověk?" pochybovala.
,,Určitě. Nejspíš je to zkušební verze, jinak by mi určitě došel mail. Víš, že si nechávám zasílat novinky ze světa. Třeba nedávno mě překvapilo, že Američani vynalezli vodu, která teče krajinou. Podle nějakých konspiračních teorií je to ale jen hologram. Nemohli by přece takhle plýtvat vodou, k čemu by to bylo?"
,,O tom jsem slyšela. Myslím, že mi babička vysvětlovala, proč to tak je, ale teď si nemůžu...," zamračila se, jak se snažila vzpomenout. ,,Něco jako... Že my potřebujeme vodu a jídlo a stromy, tráva a květiny tu vodu taky potřebují. Mají z ní živiny, to je to slovo. "
,,Květiny," potěžkával chlapec slovo na jazyku. ,,Ty mají vodu přeci z rozprašovačů, už tak to Světová unie pomalu zakazuje, jinak prý všichni vymřeme."
Výdobytek snílků, říkají.
,,Ale dřív údajně stromy, tráva a květiny rostly na místech, ke kterým se člověk ani nedostal."
,,A kam se, prosím tě, člověk nedostal?"
,,Prý byly všude. Všude, kde si umíš představit," odmlčela se. ,,A ta voda mezi nimi tekla a dávala jim živiny."
,,Blbost, vždyť netekla všude."
,,Poslouchej!" vykřikla rozrušeně. ,,Největší význam oblaků spočívá v tom, že z nich padá déšť nebo sníh a voda z atmosféry se jejich prostřednictvím vrací zpět na zemský povrch. Takhle se voda dostávala k rostlinám bez vody."
,,Vidíš, jak nás tahaj za nos. Vždyť o těch mracích ještě ani neposílali mail, ale už mají teoretickou základnu."
,,Ale vždyť jsou tu prý roky," ohradila se.
,,Pche," nenechal se zvyklat. ,,Kdyby někdo pověsil na nebe tak obrovský objekty už před lety, tak by o tom všude psali. Podobně jak kdysi Christo zabalil celý Bundestag do látky, není to náhodou taky nějakej landart?" zadíval se nad sebe s větší pozorností.
Dívka si rychle vyhledala, co to znamená landart. ,,Ne. Landart už nikdo neprovozuje. Ty mraky tam jsou údajně samy od sebe. Kul-...kulminací v přírodě."
,,A teď tu začni vytahovat něco o bohu a praštím tě," zavrčel. Válek bylo dost. ,,Vše, co je na světě, pochází od člověka. Akorát se divím, že ty mraky už někdo nestáhl. Vem si, že něco vydají před roky, kolik peněz asi dali, aby je na nebe dostali a udrželi je tam - ale propagace nejspíš uvízla na mrtvým bodě. Nikdo o nich neví a ani se o nich nemluví. Výdělek nulovej. Dnes aby se něco prodalo, musí to mít bizarní reklamu. Mohly ty mraky udělat třeba červený..."
,,Támhle ten je ve tvaru chlápka s hrníčkem," přerušila ho.
,,Vždyť má bouchačku. Možná to vyvěsili jako boj proti násilí, to je jasné, že si toho nikdo nevšiml."
,,Možná to bude nový druh umění. Škoda, že to vystavují za městem, sem málokdo vyjede." Rozhlédla se kolem sebe. Země byla vysušená a popraskaná, z kovově šedých stromů sálal chlad. Byly to památníky. Ale nebe nebylo zašedlé jako ve městě. To jediné bylo jiné. Ví o něm lidé? přemýšlela.
Chlapec se opět ponořil do elektronických hlubin svého tabletu, dívka mraky pečlivě nafotila, aby je mohla ukázat rodině. Večer odjeli zpět do města. K tomuto tématu se měsíce nevrátili.
V zimě bylo město k nesnesení. Z nebe pršela zšedlá voda, lidé byli mrzutí a neexistovalo nic, co by jim zlepšilo náladu.
,,Jak se máš?" vyzvídala dívka po telefonu. ,,Nic moc," odpověděl kamarád. ,,Ty, napadlo mě... Co kdybychom se jeli zase podívat na ty... na ty mraky. Pamatuješ si na ně? To by nám mohlo zvednout náladu."
A tak jeli. To místo, kde je viděli, bylo vzdálené od města kolem třiceti kilometrů.
,,Tak už nebreč," podal jí další kapesník. ,,Já se dočetl, že ty mraky kdysi na to nebe vyfoukli ekologové. Jako se vyfukují bubliny z bublifuku, víš. Chtěli tak prý ovládat počasí, aby nepadaly pořád ty kyselý deště jako u nás ve městě. Ale nepodařilo se jim to, tak je tam nechali a teď je asi zase stáhli. Tak nebul, s tím se nedá nic dělat."
Nebe bylo šedé jako zadnice nosorožce ze zoo. Po modři a bílých oblacích nebyla ani stopa. Dívka seděla na kameni a ze zklamání by zvracela, jak ho byla plná. Přestala plakat, ale kamarád nenaléhal, aby šli pryč. A tak tam seděli spolu, mlčeli a každý přemýšlel o svých věcech. Vlastně oba přemýšleli o těch mracích.
,,Babička mi říkala," narušila dívka ticho ,,že se některým mrakům říkalo beránci. Její strýček z matčiny strany je prý pásl, když byl ještě kluk. To byly ale skoro u země, teď už by to nešlo."
,,Nojono," zabručel. Neodporoval jí, když byla tak sklíčená. „Je to škoda, byly takový surrealistický.“
,,Vypadaly jako cukrová vata. Myslíš, že tak i chutnaly?"
,,Kdo ví, možný to je. Mohli by pak na nich vydělávat jako na jídle. Prodávali by je v kině, nebo když byly tak velký, mohli je dávat i zadarmo."
,,Jasně, třeba by pak svět byl zase o něco lepší," ušklíbla se. ,,Navíc ty mraky byly všech, nevím, co jsi četl, ale babička mi povídala, že tu byly celou věčnost."
,,Ale tvá babička má taky svoje roky," podotkl netaktně. ,,Všechno se dá dneska prodávat. A prodává se. I Měsíc a Mars se prodal. A papaláši přemýšlí, že začnou prodávat i sluneční energii. Tak to prostě je."
,,Ty mraky ne. Ty mraky by nemohli prodat, byly totiž nepolapitelný. Ty mraky byly to jediný svobodně dostupný na týhle planetě. Třeba se tu později ještě objeví," podívala se s naději v hlase na nebe. Přece jen byla zima. A víc už o tom nemluvili.
61 názorů
Je to děsivé, s podobnými představami budoucnosti jsem si už taky pohrávala. To opravdu většina z nás vidí doby, které nastanou tak bídně? Ono to asi pod tíhou vývoje světové sitace ani nejde...
Kroky ve sněhu
23. 08. 2013Děkuji za komentář, v mnohém souhlasím, byl to zatím jen nápad - je to taková skica :).
To nejde postavit povidku kolem jednoho jakoze napadu, nahleho napadu, a pak varit z vody a snazit se vytezit plnohodnotnou povidku. Potiz tohodle druhu sci-fi je v tom, ze se autor rochna ve svem napadu (tady je jasne, co bylo tim impulsem: neprisel mi mail, ze by mely byt na nebi mraky), a zapomina na vsechny ostatni literarni prostredky. Tenhle text nema dej, nema pribeh, postavy jsou ploche, jako nejaci roboti na jedno pouziti, kteri maji odrikat nejake vety z povinnosti. Schazi tomu zivost a prirozenost. Mnohem lepsi je tyhle ty silenosti do textu propasovat jakoby nahodou, ale ne text postavit na nich.
Kroky ve sněhu
18. 08. 2013V pořádku :)
Tak se omlouvám, ta poznámka o červeném trpaslíkovi se mi do příběhu vážně zapletla z komentářů. No měl jsem ještě oči plné osplaků.
Kroky ve sněhu
17. 08. 2013Nevím, proč mravokárně, ale děkuji za názor :)
Asi jako Zdenda, je to celkem mile naivně neškodná protikapitalistická agitka. Je ale děsně černobílá, mužský hrdina vykreslen naprosto nesympaticky a jeho role je předurčena hned první zmínkou o něm.
Nemám rád obecně ani povídky založené čistě na dialogu ani takhke explicitně mravokárné a jasně nalajnované - tohle není můj šálek kávy.
Kroky ve sněhu
16. 08. 2013Aha tak :). Bradbary má skvělé knihy, dobré povídky, ale některé jsou spíš jen grafomanským výplodem, podle mě. Ne každá je perla. Do sci-fi asi fušovat nebudu, ale ještě jsem v blízké době jednu delší přidám, tak uvidíme :).
Kroky ve sněhu
15. 08. 2013A proč jsi měl velké očekávání? :)
Kroky ve sněhu
15. 08. 2013Ahoj, díky za názor :) Nejsem si jistá, jakou poznámku o červeném trpaslíku myslíš (pokud ne z komentářů).
Strašidelná budoucnout. Nápad je dobrý, možná trochu ohraný, nicméně vděčné téma. Ale nečetlo se mi to moc dobře. A ta poznámka o červeném trpasliku na zavěr mi přijde zbytečná.
Kroky ve sněhu
23. 07. 2013Myslím, že nemůžeš odhadovat podle jedné povídky mé psaní a ano mé videní světa, stejně tak jako já nehodnotím Trpaslíka na základě dvou dílů, které jsem viděla. To je kapku mimo mísu. Díky za pochopení ;)
Ahoj!
Nedával jsem velkou šanci tomu, že by tě Trpaslík oslovil, ale chtěl jsem si to ověřit. Taky mohlo jít jen o potlačení přílišnou snahou o "závažné sdělení" - viz David Petrik.
On má - Červený Trpaslík, respektive jeho autoři - právě tu schopnost, kterou u tebe nenacházím, vypadat jako jednoduchá až slaboduchá legrace, ale přitom jen tak mimochodem servírovat supertémata, jako například tvoje přetechnizovaná budoucnost.
Bez téhle schopnosti - netvrdím, že ti nutně chybí, jen jsi jí neukázala tady - ti bohužel bude hodně témat a žánrů nedostupných.
Sorry, nechci být jako zlá sudička, jen mi připadá lepší nerůžovat věci na lakovo.
Kroky ve sněhu
21. 07. 2013Jinak k druhému komentáři - mám to asi jako Virginie Woolfová, kterou chvála potěšila a podpořila, ale až ty horší ohlasy ji zatvrdily a uvrhly zpět do práce a do psaní. Takže pochvala mě těší, ale přistupuju k ní racionálně :). Myslím, že mi chvála moc do hlavy nestoupá, spíš pro mě tato povídka byla cvičením - a osvědčila se v tom, že se dobře čte a je srozumitelná, to je pro mě důležité a to mi bylo potvrzeno, přestože by se na ní dalo dál pracovat.
Kroky ve sněhu
21. 07. 2013Viděla jsem jeden dva díly a moc si mě seriál nezískal (až na to, že snědl skoro celou posádku :D).
Až na odchodu jsem si všiml počtu tipů - podle mne neodpovídá poměru "zajímavost dílka x obvyklé hodnocení na Písmáku". Jak se to stalo nevím, odhaduji, že je za tím Lakrovova kampaň.
Nechci být za škarohlída, jen radím nejvíce přihlížet k názorům komentátorů nejpovolanějších, ze které z dané sestavy považuji Janinu6, Davida Petrika a pedvo.
Ahoj.
Taky jsem měl ze začátku velmi dobrý pocit a pak se to postupně ztrácelo. Částečně to asi bylo tím, že něco, co vypadalo jako humor, humorem být přestalo, částečně asi i tím, že psát tyhle ekologické sci-fi je prostě ošemetné.
Zdá se, že psát umíš, zkus něco "obyčejnějšího", podle mne to dopadne přesvědčivěji.
Mimochodem - znáš Červeného Trpaslíka?
Lakrov si zaslouží velký dík za avízo, zároveň chválím i autorku za povídku. Kdyby to bylo na pokračování, moc bych se těšila na další díl ;)
Líbí se mi nápad, zpracování už malinko míň. Ale fantazii považuju za důležitější :-) tip
Pro Tangens_Omega36
> ...to sci-fi samozřejmě je, ale takové nezralé, nedospělé...
Domnívám se, že sem píšou především děti, ale dá-li se text číst, po věku autora obvykle nepátrám.
Velmi zajímavá povídka s dobře zakomponovaným nápadem. Občas je potřeba se zamyslet nad tím, jako něco, co zpočátku vypadá docela nevinně, může dopadnout.
PS: Chtěl bych poděkovat Lakrovovi za avízo.
Kroky ve sněhu
14. 07. 2013Děkuji za názor :). V podstatě se to točí jen okolo těch mraků - ono to taky původně bylo jen o těch mracích, v sci-fi ten příběh vykvasil jak chleba. Nešlo mi ale o to, napsat sci-fi (tablet a telefon bych ráda nahradila, ale čím?), když jsem ale vybírala kategorii, do sci-fi to prostě spadá (a nakonec to i je). Těch náznaků je tam ale hodně, mezi náma - vlastně hned na začátku věta: Třeba nedávno mě překvapilo, že Američani vynalezli vodu, která teče krajinou.
Povídku určitě dopiluji, dala by se i z dialogu rozšířit na delší příběh. Nejvíce mě těší, že se povídka dobře čte a některým lidem tady něco říká (za to děkuji Lakrov a jeho avíz :) ), a to mi pomáhá pokračovat. A také mě těší kritiky, protože ty právě lidem pomáhají rozvíjet se.
Pro Tangens_Omega36:
Souhlasím. Povídky, které by nás nadchly, je většinou potřeba hledat jinde, než na tomhle "virtuálním cvičišti", a téměř vše, co zde kdy bylo zveřejněno, by potřebovalo dopilovat. Tahle patří ke zdejšímu nadprůměru -- jak uvádíš, nechybí jí jistá míra originality a je napsaná slohem, jenž se dá číst. Upozorňuji na ni proto, že komentáře, jichž se jí touto cestou dostane, mohou být ku prospěchu jak autorovi povídky, tak komentujícím. Díky za jeden z nich :-)
Tangens: Nemůže to stačit na sci-fi co? Na sci-fi román asi ne. Ale sci-fi je určeno počtem do textu protlačených myšlenek?, nebo náladou, kterou vzbudí...
Dobre sa mi to čítalo, zaujímavý nápad. Ja som tam moralizovanie necítila.
Nepřipadá mi, že by ten text byl moralizující. Je to spíš anekdotická scénka, balancující nedaleko hranice uskutečnitelnosti. Při druhém čtení se nemohu vyhnout vzpomínce na V+W (a nejedná se o Volkswagen :-) )
Světonázor? Moralizování? Snad ve druhém plánu; nebo možná pro toho, kdo by se v Kubovi poznal :-) Ale těší mě, že se někdo z redakce ozval.
Kroky ve sněhu
11. 07. 2013Seděla jsem na zahradě, jedla maliny, nade mnou nádherný mraky přes celou oblohu, který jsem sama začala tak plně vnímat až nedávno - do té doby to byly prostě mraky, dnes jsou to ale Mraky. Chtěla jsem původně napsat o tom, jak se lidé v mrakodrapech sice sáčkují v kancelářích, ale můžou se vytáhnout z okna a utrhnout si kus mraku a jíst ho jako cukrovou vatu - ale nakonec nemůžou, což je mi líto, příště jim to dopřeju. Práce mi to moc nedalo, i když otázka je, co to znamená hodně práce a co ne :).
A hele, sci-fi, tady, a opravdové. Dalo ti to hodně práce? :-) Je to pěkné.
Kroky ve sněhu
10. 07. 2013!! Děkuji za názor :). Je to škoda, o moralizování jsem se kupodivu vůbec nepokoušela, i když k tomu mívám sklony. Šlo mi především o mraky :).
Kroky ve sněhu
10. 07. 2013Možná by bylo lepší, kdyby nebyly :)). Ale jinak doufám, že je to označení tady těch hračiček, původně jsem tam měla iPad, ale jsem poučena, že je to už určitý model a značka, takže tablet mi přišel přijatelný.
Kroky ve sněhu
10. 07. 2013Prší, ale ze zšedlé oblohy. V zimě je to běžné :) Pokud nesněží. Na obloze nejsou jednotlivé mraky. Ale jinak prakticky by snad mraky z města nikdy nezmizely :)
DavidPetrik
10. 07. 2013Lakrov mi poslal avizo. Nejvice me na textu rusi explicitni moralizovani, s nimz ctenari podklada svuj svetonazor. Proridly dej slouzi jenom jako vesak pro varovani pred technokratizaci - tim se ovsem text stava skolometskym, rad poucuje, nevtahne. Lituji, ale neoslovilo me to.
Kroky ve sněhu
10. 07. 2013Ah, krásné reakce, děkuji za ně :)) A děkuji Lakrov za odkaz, velmi mě to potěšilo.
Prostě Katka
10. 07. 2013Parádní čtení. Zábavné a přitom docela děsivé v tom, že už to začíná. Tedy mzslím to, že děti věří víc internetu, než svým očím.
mám rád scifi témata, jen škoda, že dvojice je tak natvrdlá, ve městě jim prší pořád a oni nevědí co a jak? ale chápu poselství povídky a tohle je jen detail :)
Díky za avízo od Lakrov. Slohově by se sice dalo vylepšovat, ale protože je to celé vlastně dialog, přílišné "vybrušování" by ubralo na přirozenosti, takže beru tak, jak je :-) Věta "Nejspíš je to zkušební verze, jinak by mi určitě došel mail" pronesená v souvislosti s mraky na obloze mě nadchla. Hezky jsi zahrozila tím absurdně "obchodním" pojetím života i "internetovým" nahrazením reality... Název Zvedni hlavu je pak skutečně symbolický. Jenom snad mám trochu problém představit si "technicky" třeba to, že ve světě, kde běžně lije jako z konve, nebývají k vidění mraky.
trochu děsivé čtení, uvěřitelné, dokonce v budoucnu nejspíše reálné...právě tím mě oslovuje... taky tím, že mraky a vůbec obloha sama o sobě mě nepřestane nikdy fascinovat...*
Adriana Bártová
09. 07. 2013Děkuji Lakrov za avízo, myslím, že v takovém textu je kus zoufalství z bezmocnosti nad tím kam náš svět spěje a budeme doufat, že nám zůstanou aspoň mraky nad hlavou, líbí se mi náměti i lehké odpočinkové zpracování, T
Helgi Brandari
09. 07. 2013Docela dobrý, i když jako literární dílo nevim nevim. Spíš bych to viděl jako takový studentský filmík. ale za přečtení stálo.
Tenhle textík možná zaslouží víc pozornosti. Posílám několik avíz. (Nezájemcům se omlouvám.)
Velmi optimistické,nadějné ....dojalo mne to přímo. Pěkně srozumitlené odstavce, dobře se povídka čte, Oba hrdiny vdím živě.
Kroky ve sněhu
09. 07. 2013Tak jsem to opravila, neuvědomila jsem si, že je to vlastně už povídka :). A jsem ráda, že se ti líbí.
Zpočátku milé. Po chvíli si začínám uvědomovat, že tenhle pohled z budoucnosti, který se dnes zdá absurdní, může být pro druhou, třetí generaci po nás zcela normální; a to mě trochu děsí. Zvlášť ta obchodně orientovaná zdůvodňování. Závěr však dává novou naději; že je tu přece jen něco, na co technologiemi a penězmi nikdy nedosáhneme. Hezká povídka (ty uvádíš, že miniatura).