Heda na přechodu pro chodce

Dnes je Heda obzvlášť v ráži. Plná vzteku čeká
na přechodu pro chodce na mezeru mezi fištícími
kárami v oprýskané dělnické čtvrti, kde už víc let
sdílí domácnost s několika adoptovanými sirotky,
po ulicích posbíranými čoklíky, kočkami, a starou
vědmou, která jí už ale leze na nervy,
pozoruje trubce nasoukané do plecháren, jak si
vezou zadnice za svými veledůležitými
mravenčími úkoly, a nasupeně si myslí: "Všechno
půjde do hajzlu právě kvůli týhle sortě trubců,
který se dali nachytat, zavřít do klecí vehiklů
a zblbnout materialistickou ideologií pokroku
a blahobytu. Brzo z nich bude nehybný,
impotentní bláto neschopný odporu."
A s trochou lístosti si připomněla, že i pár jejích
oblíbenců vede tenhle tristní život, včetně ciťáčka
Petera, který se kvůli práci pro TIS musí stále
přesouvat svým Mercedesem S 330 CDY, který
odpovídá jeho charakteru, po celém kontinentu.

Pro auta má Heda vlastně slabost. To po otci,
automobilovém konstruktérovi, který kdysi
do stařičkého auťáku Aero 30 z roku 1933,
červené aerovky s koženou stahovací
střechou, namontoval motor značky Lamborghini,
takže malá Heda trávila prázdniny, pokud neřádila
s chalany na slovácké vsi, na cestách s rodiči
a votravným mladším bráchou při zběsilých jízdách
různými scenériemi, nejen od Šumavy k Tatrám.
V onom skvělém automobilu se staženou střechou,
s kulichem naraženým hluboko do čela, za ostrého
větru Heda zasněně pozorovala rychle
ubíhající kraje i noční oblohu plnou hvězd
od Baltu až po Balkán. Ačkoli dnes měla v garáži
z nostalgie onu aerovku, nezmara dýmadlo
východoněmecké provincie zn. Trabant P601
a svého miláčka - sporťák Jaguar E-type
(šelmou se taky často sama cítila), nejraději chodila
pěšky. To mohla v klidu pozorovat přírodní mikro-
a makrosvět s předtuchou, že ho zhovadilý zvířecí
druh zvaný homo sapiens (neměla vůbec páru, proč
onen přívlastek "moudrý") brzo zdecimuje,
naštěstí snad včetně sebe.

Teď ale stála nakvašeně na okraji chodníku
a nedařilo se jí po ř á d n ě napruhovaném
přechodu přesunout na opačnou stranu ulice,
protože trubci nechtěli na dlouhé rovince, kde si
aspoň silou motorů dokazovali, že jsou pány
tvorstva, přibrzdit. Aby jim nekřivdila, občas
za volantem - nejspíš jednosedadlový káry -
zahlédla i důležitou manažerskou krávu
přežvykující bubble-gum mátové chuti
kvůli vonnému dechu svých zmužnělých úst.
Jak Heda vypozorovala, jen o víkendech byly
plechárny přecpány rodinkami s haranty, staříky,
čokly a pohodou. V týdnu kraksny okupovali líní
samci, zatímco většina místních nevolnic
tahala obří igelitky se žrádlem a tučným
nápisem HYPER-SéR v rukách potetovaných
naběhlými křečáky místní upocenou městskou
dopravou nebo pěšmo.

Heda stála u přechodu už hodnou chvíli. Madrfakři
netečných ksichtíků frčeli ve svých hajtrách jeden
za druhým. Do očí ji začal pálit přízemní smog.
Udělalo se jí najednou jako správně našlápnuté
šelmě rudo před očima, mozek se jí vzteky
zatemnil, automaticky vytáhla svou novou
pětačtyřicítku a začala zběsile pálit do pneumatik
tupých strojů. Ozvalo se skřípění brzd, rachot
bortícího se plechu, to jak další a další káry
narážely jedna na druhou. Hedou opět projel
slastný pocit zadostiučinění. Byla přece
v právu! Něžně foukla do hlavně své zbraně
Heckler & Koch, zasunula ji do oblíbené saténové
kabelky s motivem rajských ptáků, tanečním krokem
v rytmu chachacha chachacha přešla po zebře na druhou
stranu ulice a vytratila se do čínsko-albánské čtvrti.

Ženu ve znamení Býka přece není radno rozhněvat.
To dá rozum! Olé.