Sirény

Miluji poetiku a mystiku. Tohle je vyprávění o Sirénách ...

Sirény

 

Vítr mluvící k plachtám lodí,

nekonečný západ sluneční,

vodní diva do moře slzu rodí,

oblékajíc si závoj smuteční.

 

Hedvábné přílivové vlny u břehu,

stařec stojícící pod  majákem,

ztracený zvon dunící v příběhu,

zrak oplývající starým kajakem.

 

Ruce přivázany ke kormidlu,

plachty mluvící z větrem,

vězeňská koule na chodidlu,

oči kmytající za světlem.

 

Volání mořských hrobů mě vabí,

sametový hlas ke mě mluví,

velké oči, krásné tělo ruce krabí,

volá mě, miluje mě? Bůh ví...

 

Denní světlo zdobí zničující sílu,

v zrcadlové duši mořských pan,

zvon odkrývajíc tajemství míru,

bez něj již nebudu víckrát sám.

 

Žal sirén do bezesných vod zní,

sedm klíčů lidských utrpení,

kus lidského srdce a citu v ní,

ze srdce tekoucí víno pokušení.

 

Prokletý grál zhrzeného pokušení,

prohánějící se vichr mezi stěžny,

víno ze srdcí a hlasu poblouznění,

věnované díky podmořské kněžny.

 

Ukaž mi cestu do bájné Atlantýdy,

ukaž bájné mořské vlky odpuštění,

ukaž mi tajný ukrýt pod Tvými křídly,

ukaž kompas k sebe sama nalezení.

 

Nikdy nevadnoucí mořské květy,

tajemství slibu a odpuštění,

tyhle dary jsou pro jiné světy,

stejně jako zvon poblouznění.

 

Neukojitelná chuť po starcovém víně,

neukojitelný hlad po jeho mase,

neukojitelná láska pro jeho símě,

zradila nás zase.

---