Dobrou noc

no...... nic mi to nedalo

*

Je opravdu skoda,ze to ma tak malo tipu. Hned jeden pridam. Je to moc hezky a citlive napsane...***

Já budu nepatrne kratsí nez Ostrich - hezké dílko. :-)

Ahoj Ivo,

to je tak dlouhý komentář, že ani nevím, kde začít; a hlavně nevím, jestli všemu rozumím (nebo spíš vím, že ne :-).

Ale začnu u budíku, když jsi u něj začal Ty. Ehm – to jsou mi věci :-). Ale než to zlevní, tak se budu muset naučit domluvit se se svým tělem sama ;-).

Děkuju, že píšeš, že se Ti to líbí. Možná můžu někdy pokračovat, možná už se k tomu nikdy nevrátím… jak to může být s každým tématem, s každým pocitem. Tohle se zatím uzavřelo v téhle podobě, víc zatím naspat nedokážu.

Na barvy jdeš analyticky :-) Já pocitově. A zelenohnědá, ta je nevýrazná, snadno splyne s okolím… a přesto ji mám ráda.

A jestli je barva, která se nevyskytuje na živých tvorech… no, když jsem někde četla článek o zářivě růžových slimácích… tak asi nevím :-D

 

Řekla bych, že konec života je pro každého jiný, že záleží na člověku i na okolnostech, za jakých odchází. Já jsem viděla a vnímala smíření, které se samozřejmě míchalo s problémy tělesna, bolestí, unaveností z mnohých nutností (ano, třeba jídlo…)

Na filosofickou otázku, odkud pramení chtění žít, bych Ti mohla odpovědět dlouhou úvahou a stejně by to byla plochá odpověď. Protože záleží, z jakého úhlu se ptáš a jaké odpovědi si myslíš, že můžou být. A myslím si, že můj a Tvůj úhel bude dost jiný ;-)

 

Ještě jednou děkuju za přečtení, jsem ráda, že ses stavil!!

Až podobný text bude psát někdo za pár desítek let, nebude tam už možná možné napsat větu o násilném vstávání - už teď to není potřeba, protože existují budíky na spánkové fáze, koukni http://www.alza.cz/axbo-d140800.htm

Až se to zlevní, tak si pomůže každý, kdo vstává teď podle cizího vnuceného času...

Líbí se mi to. 

Když to podruhé čtu, uvědomuji si, že to je taková ouvertura. Že bych chtěl číst víc, že bych chtěl vědět, co všechno konkrétně se tomu smířenému člověku honí hlavou. Doopravdy.

Obecné zhodnocení toho, jak mu je a jak své myšlenky o životě vidí, to je taky dobré, vnímám toho člověka blízce. Jakkoliv barevnou stupnici k hodnocení života použít neumím. Která barva by byla špatná? Černá, tedy všepohlcující nebarva? Bílá, tedy superodrazná všebarva? Co je barva života? Chlorofylová zelená? A její protipól? Existuje nějaká barva, která se nevyskytuje na živých tvorech?

Napadají mne leda tak ničivé vysokoenergetické gama paprsky, těm jsme ovšem barvu nedefinovali, neb je nevidíme, protože jsme to naštěstí v evoluci nikdy nepotřebovali :o)

Co jsem tak viděl porůznu v LDN a podobně, tak umírající jsou většinou na tom duševně bledě. Vyhasínající tělo vypíná v mozku všechny vyšší funkce, člověk se tedy naopak  víc a víc stará o své tělesno, rytmus přijímání potravy a vyměšování se stane středobodem světa - tak jako u malých dětí úplně na začátku.

Ale tenhle člověk měl štěstí, že takhle neodchází.

Je to zkušenost, pozorování -  nebo jenom představa, jaké to bude? 

Strach jedině z nenaplnění očekávání. Tenhle člověk to má opravdu dobré, že mu jeho tělo dovolilo být nad věcí a nediktuje mu chemickými rozkazy úplně jiné chování. Kdy člověk nemusí? Jíst třeba musí vždycky....dokud žije. 

Nebo spíš dokud žít chce? A co to je, odkud to pramení, takové chtění?

Děkuju Ti za přečtení a komentář. Vracet se k tomu teď asi nebudu... ale neříkám, že nikdy... Snad se mi povede "šarm" vložit zase do nějakého dalšího textu. Krásný den :-)

Tohle je taky dobrý. A i když tomu oproti "Té druhé v ní" cosi chybí, napadá mne slovo šarm, nulu tipů si to podle mne, na místní poměry, nezaslouží. Docela by mne zajímalo, kdo už nakouknul...

Nicméně, to něco, co jsem nazval šarmem, tu fakt chybí, taková ta špetka šmrncu, která věc popostrčí mezi zajímavé. Zkus se k tomu ještě vrátit - víc poradit neumím, sám mám málo, ale když ti to šlo jinde, proč ne tady?