Otes(p)ánek

Myslím, že je ten správný čas

připomenout tuhle story,

tu, co zná jí každý z nás,

kdy byli jsme malými tvory.

 

Uprostřed lesa chajda stála

manželé v ní živořili

vyžívali vcelku z mála

smutkem se skoro umořili.

 

Ženě hodiny tikaly

nutně chtěla míti děcko

kontrolky už blikaly

dala by za něj všecko.

 

Jednou večer muž se vracel

pivem značně posilněný

když za bukem zvracel

vyřešil problém ženy.

 

Čapnul jeden starý pařez,

z kapsy vyndal rybičku

stačil drobný nožem zářez

děcko nemělo chybičku.

 

Pařez na stůl ženě hodil

opojen svou chytrostí,

že sám dítě zrodil

konec jejich starostí.

 

Ovšem to se hošan mýlil,

protože jak dobře víte

"pařez" dosti rychle sílil

břicho neměl nikdy syté.

 

Nejdřív sežral tuny chleba,

potom vypil mlíka sudy

nakrmit ho bylo třeba

ovšem pár byl na to chudý.

 

Ke snídani dal si mámu,

na svačinku tatínka.

Potom sežral spousta krámů,

i u krbu polínka.

 

Do města se chlapec dal,

cestou sežral stádo krav

krajem lačně se hnal

sežral všechno bez obav.

 

Sedláka měl na večeři

jako dezert vůz i s koněm

člověk tomu těžko věří,

že nebylo dávno po něm.

 

Když chtěl sežrat babku starou

nevšimnul si motyčky

ta s ní máchla celou parou

zbělali mu tvářičky.

 

A že babka měla sílu

rozetla mu jeho břicho

jala se ke svému dílu

přišla rána a pak ticho.

 

Z břicha rázem vyskákali

všichni, co tam tenkrát byli

někteří se rozplakali

všichni se pak spolu zlili.

 

Babce nikdo neřek díky

a tak znova zasáhla

vzala držák od motyky

všechny je s ním přetáhla.

 

Z toho plyne poučení

nechceš-li mít bolehlav

než se pustíš do křepčení

nezapomeň na pozdrav!!

---