Poutníci

Kulhaví poutníci

Jak si dnes představit Kulhavého poutníka? Koupila si nové boty na podpatcích a teď jde Příkopy, napadá na levou nohu, rytmicky tak rozhoupe kabelku a ňadra. Literatura zmizela za nánosem pudru, ve světlech reflektorů a za skly výloh. Anebo ti, kterým od klikání ztuhne ruka, kulhaví poutníci po elektronických cestách. Literatura vypouštěná optickými kabely jako odpad.

Unavení poutníci

Na nábřeží sedí lidé, nohy jim plandají k hladině, nudle stékající po kameni. Probírají se záhyby dne. A že jsou dny, které jich mají... A třeba neřeší nic, jen pozorují mírné vlny zalité podvečerním sluncem. Jako první lidé, jako impresionisté, jako unavení poutníci.

Strážci paměti

Smíchovské Sacre Coeur, opuštěné a vysušené na troud, připomíná biblickou krajinu. Nízké stromky tu ohýbá horko a písčité cesty jsou popsány stopami neznámých tuláků. A dole? Těch střech, věží, ramen jeřábů, hučícího provozu dne a docela obyčejných příběhů lidí. Stopy po nich tam ale mizí rychleji, elektronický vichr je rozvane, sotva se objeví. Kopce nad městy se tak možná stanou strážci paměti.  

Moře pro neplavce

Ulice dělá hluk a v tom hluku se leccos ztratí. A je-li to ke všemu němé, ani to chodce nepřekvapí. Ne, to skutečně ne. Obrazovka na rohu Václaváku a Vodičkovy kromě reklamy vysílá i šot s nemocničními klauny. Jsou jako z Kainarovy básně, jsou jako "moře pro neplavce, moře pro pěší".