Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední noc
Autor
Usires
Tato báseň byla vytvořena jako domácí úkol při studiu počitačových sítí. Abychom si prý rozvíjeli tvůrčí myšlení, tak to neberte moc vážně.
Divný pocit v hlavě mám,
táhne mě to Dámo, k Vám.
Moje srdce dojaté,
je teď Vámi zajaté.
Stojím tu jak solný sloup,
nemohu se ani hnout.
Vlídná tma Váš úsměv halí,
plamen svíce, ruce pálí.
Kapka vosku padá na zem,
štěstím šílím jako blázen.
Oranžová květina,
se jen pro mě otvírá.
Jenže Já jsem malicherný,
a Váš dotek, není věrný.
Vítr okenici rozrazil,
chlad Vás v zádech zamrazil.
Proužek kouře z knotu stoupá,
Otáčíš se, malá, hloupá.
Šíji bílou odhaluješ,
cíl Můj ve tmě odhaluješ.
Kapka stéká mezi ňadra,
tahle noc však bude zrádná.
Srdce tepe, hruď se zvedá,
moje kůže, stará, bledá.
Skláním se teď Dámo k Vám,
zrádný lesk však v očích mám.
Jen lehce Vás kousnu v šíji,
Vaši krev teď s chutí piji.
Jako zvíře hladov jsem,
sním dál ten svůj krásný sen.
Vaše srdce bije slabě,
mě se z Vás teď točí v hlavě.
Tak jak měsíc nesměle,
vstávám z Vaší postele.
Vůle okno otvírá,
noc pomalu skomírá.
Tlukot srdce ustává,
Váš duch tu však zůstává.
Výkřik, pění se mi krev,
Drákula řek, Tu mi Nech!
Za trest splní se mi sen,
a tak zas vyčkávám den.
Den já zas po letech zřím,
na duší mi ulpěl stín.
Váš život já pro svůj sen,
vzal jsem, zničil, stvůra jsem.
A tak nastavuji tvář,
slunce, hle ta zlatá zář.
Rozlévá se po těle,
Drolím se, jsem z popele.