Frozen Traveler

Jedna z mých mnoha myšlenek o možném navázání kontaktu s cizími bytostmi.

Bohužel povídku bude klasicky hatit můj pravopis i když jsem používal kontrolu pravopisu a snažil se co nejlépe to napsat.

Příběh má nebo může mít i pokračování, jen jsem se ještě nerozhodl jak a nedošel tak daleko aby to vydalo na další část a nebylo to příliš krátké.

Čím jsem byl starší, tím více jsem lidem přestával rozumět. Neptejte se mě proč, nevím to. Možná jsem byl nemocný a nebo možná má osobnost byla na jiné úrovni než těch ostatních.

Nikdy jsem v podstatě většinou nepoznal to co ostatní lidé a byl jsem pro ně příliš komplikovaný.

Postupem času bylo pro mě i horší si najít něco co by mě snad i bavilo, a když už se něco objevilo, bylo to pro mě nedostupné. Z života jako takového jsem byl čím dal tím více nešťastný a nebo nasraný?

To už je stejně fuk. Ale i tak jsem se ještě stále z nějakého neznámého důvodu pokoušel cosi hledat.

 

A tak jak už to bývá, náhoda je blbec a já náhodou narazil na podivný konkurz ohledně místa pro dobrovolníky v projektu kryospánku a dálkových letů.

Ty dálkové lety, byly pro mě jako magnet.

 

 Tak jsem to zkusil a vyplnil dotazník, prošel několika pohovory a mnoha vyšetřeními a nakonec absolvoval jeden velký pohovor před komisí. Následoval potřebný trénink a výcvik pro misi. Část se ho konala na zemi a druhá část na nové pro veřejnost absolutně neznámé orbitální stanici, která měla jako první jakýsi dok, kde se ve vesmírném prostoru sestavovala z dílů plavidla.

Tato stanice se stala na krátkou dobu i mým domovem.

 

 Před odletem na mou první a poslední misi jsem musel sepsat ještě závěť, i když nebylo co odkazovat. A také zanechat zprávu na rozloučenou, pro případné pozůstalé. To bylo asi to nejtěžší. Nevěděl jsem co do video blogu říct. Na tyhle kecy já nikdy nebyl, ale prý to muselo být i kvůli dalšímu výzkumu. Pár lidí asi přeci jen bude chtít znát důvody. Byl jsem hodně nesvůj a neustále v duchu přemítal, jestli od toho neustoupit.

Cítil jsem se jako bych měl být popraven. Chtěl jsem to všechno už mít co nejdříve za sebou. A tak jsem se nemohl dočkat konečného hlášení a odstartováním na misi k Siriusu.

 

Na palubě se mnou byly experimentální zvířata a rostliny, jeden mrtvý člověk a jeden (ne)dobrovolný vězeň, který si mohl vybrat buď popravu nebo účast v tomto projektu. A pokud to vše dobře dopadne, dostane svobodu a vymazání svých trestů.

 

 

 Konečně přišel den startu. Prováděli se poslední přípravy a kontroly před startem a já si vyslechl poslední hlášení k misi a rozloučil se.

Nastoupil jsem do lodě a provedl poslední rutinní testy.

Šel do své kryokomory a ulehl. S humorem mě vlastním se otázal.

Mám ještě poslední přání;

"Doufám že to bude fungovat. Tedy nerad bych se probudil do nějakého průseru!"

Načež jsem dostal podobně humorně laděnou odpověď:

"Na vašem místě bych si moc starosti nedělal, kdo ví, jestli tam vůbec dorazíte a proberete se."

V duchu jsem si pak říkal:

"Pravda, ale i tak nějaké šance jsou a při mém štěstí jeden vážně neví ani to jestli to či ono bylo štěstí nebo smůla."

Jen jsem byl zvědavý, jak to dopadne a jestli budu přitom.

Poté jsem usnul.

 

Loď úspěšně odstartovala a experimentální motory daly "Frozen Ark" do pohybu. Pomocná pohonná jednotka během pár minut dosáhla svého výkonnostního a rychlostního maxima a odpoutala se od lodi. Loď pak dále pomalu zrychlovala a cestou využila i gravitace planet sluneční soustavy.

Než loď dosáhla své maximální rychlosti, trvalo to pár desítek let. Lidé na zemi dlouho přijímali informace, které loď vysílala. Než se jim signál vytratil. Pokoušeli se sice ještě navázat spojení nebo alespoň signál pro získávání informací. Ale po roce snažení, projekt označili za neúspěšně ukončený. Ale dosavadní získaná data byla velice cenná pro další výzkumy.

 

 Pozemského roku 2285 Frozen Ark dorazila k hranicím Siriusu bez vážnějších škod.

V tu chvíli asi ve vzdálenosti 125 miliónů km se na pravoboku objevil průnik prostoru a z něj se cosi vynořilo. Mohutné elektro plazmatické výboje byly i na tu vzdálenost vcelku viditelné. Jenže na Frozen Arku nebyl nikdo a nic co by to mohlo zahlédnout, krom záznamového zařízení, které se spouštělo při detekci určitého pohybu nebo světelné změny. Ale tohle nebylo dostačující pro jeho aktivaci.

 

Byla to mimozemská loď.

Byla obrovská více jak 7x tak velká nežli Frozen Ark.

 

 

Na mimozemské lodi:

Kataran bedlivě sledoval prostor, který se před nimi otevřel a přijímal informace od posádky a lodních přístrojů. Snažíce se analizovat situaci ve které se ocitli.

"Ctěný Katarane právě jsme prošli náhodnou anomálií v podobě přirozeného průniku prostoru. Tunel nás přenesl na vzdálenost 843 jednotek. Škody na trupu nejsou téměř žádné a budou během pár chvil samozregenerovány. Anomálie zůstává stabilní a bez zjevných změn. Nacházíme se v systému neznámé bílé dvojhvězdy s planetárním systémem a jednou pohybující anomalií. Jedná se o jakési primitivní plavidlo s organickými jednotkami a se silným signálem."

Kataran natočil hlavu směrem k astrometrikovi, přitom se díval nezaujatě na informační přístroje na levé straně jeho můstku a zeptal se:

"A ten signál?"

Astrometrik odpověděl:

"Jedná se o dva signály jeden je opakující se sekvenci a druhý vysílá nějaké informace směrem, ze kterého to plavidlo letí. Ta technologie je primitivní a ten opakující signál říká něco ve smyslu, že přináší mír a jsou průzkumníci.“

"Zkoušíme je kontaktovat, ale nereagují, takže se zkusíme přiblížit."

 

Plavidlo však nereaguje na kontakt a jen dál opakovaně vysílá signál.

Kataran se zpět uvelebil ve svém místě a díval průzorem lodi k místu kde se nachází letící Frozen Ark. Zapnul snímací jednotu a přikázal:  

"Plavidlo není moc velké, vezmeme jej na loď!"

 

Mimozemská loď se rychle začala přibližovat k Frozen Arku a otevřela svou příď, aby mohla plavidlo naložit.

 

"Připravte tlumící pole. Podle snímacího systému je loď křehká a v nedobrém stavu. Může se rozpadnout a nadělat nám vážné poškození."

Řekl Kataran.

 

Sotva co byly na dosah od arku a vypnuly jeho pohonný systém, ozval se na obou lodích poplašný stav.

Palubní inženýr:

"Musíme urychlit nalodění nebo to tu nechat, náš průnikový bod není stabilní a začíná se destabilizovat."

 

Na to Kataran zareagoval:

"Máte na to 7 jednotek času. Ten neznámý druh co tam je mě zajímá."

 Urychlené nalodění arku se nakonec povedlo, avšak i přes maximální snažení ji vážně poškodily.

 

 Rychle udělali obrat a vstoupily do průnikového bodu, v okamžiku kdy, už se hroutil. Jen tak tak, že se do něj vešli. Díra se za nimi ihned uzavřela. Ale jak se hroutila tak se hroutil i prostorový tunel. Byl mnohem delší a cesta nebyla zrovna poklidná.

Ale i tak si museli udělat čas na prozkoumání nového úlovku. Neboť na arku stále trval poplach, protože při transportu na Enarianskou loď se poškodily některé systémy.

A hrozil tak možný požár a výbuch kyslíkových nádrží.

 

 Kataran prozkoumal prostory arku a lokalizoval známky života. Jedna byla u červeně označené kapsli a druhá u modré.

Přiblížil se k té modré kryokomoře kde jsem ležel já. Stiskl tlačítko pro otevření a tím i zapnul proces probouzení. Jenže nastal menší problém. Totiž, neprobudil jsem se. Kapsle spustila alarm a hlásila poruchu. Ten zvuk byl pro Katarana tak nepříjemný, že rozmlátil zdroj toho zvuku. Rozerval krycí víko kapsle a mě opatrně vyjmul.

Pak mně rychle odnesly do jejich bio laboratoře, kde oživily moje životní funkce a přidali mi nějaký kortikální implantát.

 

Zvláštní na tom celém bylo to, jak věděl co má udělat. Ale to bylo asi proto, protože to nebyl člověk a také byly mnohem vyspělejší než my lidé.

 

Když mě oživily, tak jsem si myslel, že se mi jen něco zdá.

Dost mě bolela hlava a cítil jsem na ní cosi pevného a chtěl si to sundat. Ale Kataran mě zarazil a řekl:

„To si neodstraňuj, umožnuje ti to komunikaci s námi.“

Těžko se mi věřilo, že jsem narazil na přátelské a navíc vizuálně pro mě tak zajímavé bytosti. Ale ono to bylo nápodobné, jelikož jsem jim já zase připomínal bytost jedné rasy, kterou kdysi dávno objevili a se kterou jsou čas od času v kontaktu. A že mě objevili tak daleko od jejich známého domova i domova těch bytostí.  

 

A jak vlastně Enariané vypadají? Převážně byly velmi vysocí. Hádám tak dva a půl metru. Barvy jejich těl byla od světle ke žlutě stáčející se zelené, po tmavě pistáciově

Zelené. Kataranova hlava mi připomínala trochu asi jako velká do výšky protáhlá kedlubna. Paže dlouhé a štíhlé. A vzhledem k tomu co dokázal s materiálem ze kterého byla vyrobená má kryokapsle tak také neuvěřitelně silné.

Oči černé jako protažené kapky usazené pod mírně vystouplými ostřejšími nad očnicovými výstupky.

 

 Loď začala mírně vibrovat. Bylo to způsobeno destabilizací tunelu.

Kataran se uvelebil na jakýsi jako peřina velký levitující objekt a mě s citem odhodil na jiný takový objekt.

Přitom pravil:

„Budeme mít mnoho času a ty mi musíš hodně vyprávět o tvém druhu.“

A jal se kontroly nad svou lodí.

 

Já se přitom uvelebil na té peřině. Byla příjemná na dotek a vyformovala se vždy podle mých tělesných proporcí. Bylo to opravdu pohodlné a já se v tu chvíli div nerozesmál blažeností. Splnilo se mi to co jsem si vždy přál. Setkal jsem se s mimozemskou bytostí a dokonce s ní mohl komunikovat.

 

Náhle se loď silně otřásla a byl klid.

"Právě jsme opustili prostorový průnik."

Ohlásil Kataran.

„Po prostorovém průniku ani stopy.“

Jsem pak uslyšel od jakéhosi hlasu, který jakoby byl v mé hlavě.

To byl náš Astrometrik, řekl mi Kataran aniž by pohnul jeho ústy.

„My raději komunikujeme myšlenkami než mluvíme. Je to rychlejší a také nám to umožnuje domluvit se na delší vzdálenost než to umožnuje zvuk.“

Kataran se na své peřině otočil směrem ke mně a přilevitoval blíže.

„Ale jestli ti to nevyhovuje, můžeme mluvit po tvém.“

 

Řekl jsem, že rád zkouším nové věci, jen si budu muset zvyknout na ten kortikální přístroj.

 

A poté jsem se s ním dal do hovoru a vyprávěl svůj příběh a o lidech. A on zase odpovídal na mé otázky, co mě napadaly.

 

Pak mě Kataran zdělil:

„Můžeme se tě pokusit dostat zpět domů, ale i s naší pokročilou technologií nejsme schopni cestovat tak daleko.“

„To je škoda.“ Odpověděl jsem.

„Ale můžeme se zeptat Argorianů.“

„Argorianů?“ Otázal jsem se.

„Tak je nazíváme, jsou ti velice podobní, vlastně vzhledově vypadáte stejně.“

Pak se Kataran na chvilku odmlčel a přemýšlel. Poté pokračoval.

„Jenže i oni jsou velice daleko za našimi známými hranicemi a našeho běžného dosahu a navíc na opačné straně.“

„A i k našemu domovu to bude ještě dlouhá cesta, protože tohle je objevná loď, se kterou zkoumáme prostor a hledáme nové věci a suroviny.“

„Ale v tuto chvíli oni jsou tvá jediná šance pro možný návrat k tvým lidem.“

„Pokud ti budou schopni pomoci.“

 

Sklopil jsem hlavu a hluboce jsem se zamyslel.

Kataran se na své levitující peřině otočil a levitoval zpět do svého řídícího místa a řekl:

 

Teď se musíme vydat k našemu domovu, ale zkusím udělat vše pro to aby si se mohl vrátit domu ke svému druhu.

Ucítil jsem jemný tlak procházející tělem, to jak se Enarianská loď dala do pohybu a mířila ke svému domovu.

---